Mikuláš Ferjenčík
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci: 1945 – 1946
Pověřenec pro nár. obranu
Ve funkci: září 1944 – říjen 1944
Ve funkci: únor 1945 – duben 1945
Pověřenec vnitra
Ve funkci: srpen 1946 – únor 1948
Státní tajemník na Min. národní obrany v 1. a 2. vládě Z. Fierlingera
Ve funkci: 4. dubna 1945 – 2. července 1946
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci: 1945 – 1946
Stranická příslušnost
Členství	bezpartijní
Vojenská služba
Služba	Československo Československo Slovensko Slovensko
Složka	Čs. armáda (1928–39, 1944–48) Branná moc Slovenské republiky (1939–44)
Doba služby	1928–1948
Hodnost	generál šéf veterinární služby (Československo)/podplukovník vet. služby (Slovenský štát) armádní generál in memoriam
Jednotka	Jezdecký pluk 10 Voj. jezdecké učiliště Pardubice šéfveterinář 13. divize (1938) Velitelství „Bernolák“ (přednosta vet. služby) Partyzánský prapor „Prvosienka“
Velel	Veterinární spr. Velitelství pozem. vojska (Slovenský štát) Veterinární spr. 1. čs. armády na Slovensku Hl. inspektor branné výchovy
Bitvy/války	SNP
Vyznamenání	Řád M. R. Štefánika II. tř. (in memoriam) Čs. váleč. kříž 1939 Čs. vojenský řád Za svobodu Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem Čs. medaile za zásluhy I. stupně komandér Legion of Merit důstojník řádu Čestné legie Francouzský váleč. kříž 1939-1945 Orden Partizanske zvezde I. tř. Vojenný víťazný kríž III. tř. Medaila Za zásluhy Pam. medaila 1939 „Javorina-Orava“
Narození	6. prosince 1904 nebo 5. prosince 1904 Polomka Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. března 1988 (ve věku 83 let) Denver USA USA
Příbuzní	Olga Richterová (praneteř) Mikuláš Ferjenčík (prasynovec)[1]
Alma mater	VŠ veterinární Brno
Profese	veterinární lékař, politik a armádní důstojník
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Mikuláš Ferjenčík (6. prosince 1904 Polomka – 4. března 1988 Denver^[2]) byl slovenský veterinář a československý politik, člen druhého odboje, generál a účastník Slovenského národního povstání, člen Sboru pověřenců, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a po únoru 1948 exilový politik.

Absolvoval gymnázium v Rožňavě a Vysokou školu veterinární v Brně. Poté působil jako armádní zvěrolékař.^[3]

Po zániku Československa odjel v březnu 1939 na Slovensko, kde se stal přednostou veterinární služby Hlavního vojenského velitelství v Bratislavě. V září 1939 se zúčastnil válečného tažení slovenské armády proti Polsku ve funkci přednosty veterinární služby velitelství „Bernolák“.

Od konce září 1940 do srpna 1944 působil jako přednosta veterinární správy na Velitelství pozemního vojska v Banské Bystrici s krátkou přestávkou, kdy se v létě 1941 zúčastnil válečného tažení na východní frontě.

Za druhé světové války se zapojil do odboje.

Byl aktérem Slovenského národního povstání, kde působil jako zástupce Jána Goliana ve vojenském ústředí povstalců. Po válce působil ve Sboru pověřenců jako pověřenec pro národní obranu.^[4]

Tento post zastával v 2. Sboru pověřenců v září a říjnu 1944 a pak opět v 4. Sboru pověřenců v únoru až dubnu 1945 (pověřenec pro věci vojenské). Kromě toho působil v 7. Sboru pověřenců a 8. Sboru pověřenců v letech 1946–1948 na postu pověřence vnitra. 26. února 1948 podal demisi.^[5] Jeho nástup na post pověřence vnitra hodnotil zpětně přední nekomunistický politik Ján Ursíny jako chybu, protože Ferjenčík podle něj „nebyl pevným člověkem, který by dokázal zabránit výstřelkům, které už tehdy orgány Státní bezpečnosti páchaly.“ Ač tedy v letech 1946-1948 neměli slovenští komunisté svého člověka v čele Pověřenectva vnitra, fakticky kontrolu nad tímto rezortem vykonávali i nadále. Ferjenčík podle Ursínyho udělal chybu, že ponechal na svých postech vedoucí představitele Státní bezpečnosti, po svém komunistickém předchůdci Júliovi Viktorymu si dokonce nechal i sekretářku. Na druhou stranu Ferjenčík odmítl snahu komunistů požádat o vydání mnoha exponentů Slovenského štátu ze zahraničního exilu. Gustávu Husákovi na tento požadavek sdělil, že o vydání je možné uvažovat jen u Ferdinanda Ďurčanského.^[6]

V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.^[7] V letech 1945-1946 byl i bezpartijním poslancem celostátního Prozatímního Národního shromáždění. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.^[8] V letech 1945–1946 zastával i vládní funkce na celostátní úrovni. V první vládě Zdeňka Fierlingera a druhé vládě Zdeňka Fierlingera byl státním tajemníkem v ministerstvu národní obrany.^[9]

Během únorového převratu roku 1948 nedokázal Ferjenčík vyvinout výraznější mocenský protitlak vůči komunistům. 24. února 1948 sice vydal pokyn okresním národním výborům, aby neustupovaly okresním Akčním výborům Národní fronty, ale ty jej ignorovaly. Ferjenčík pak 26. února doporučil, aby v případě hrozby násilí předsedové ONV ustoupili požadavkům AV NF. 28. února pak Slovenská národní rada přijala demisi pověřence Ferjenčíka.^[10]

Po únorovém převratu v roce 1948 emigroval do USA, kde byl aktivní v exilových politických strukturách. Předsedal Československé národní radě v USA. Zemřel v roce 1988 v 83 letech v Denveru. V roce 1992 byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.^[4][11]Československý politik byl praprastrýcem poslanců Parlamentu České republiky za Českou pirátskou stranu Olgy Richterové a Mikuláše Ferjenčíka.^[12]

• Mikuláš Ferjenčík v parlamentu