Michail Viktorovič Popkov (rusky Михаил Викторович Попков, známý také pod přezdívkami Angarský maniak[1], Vlkodlak[2] nebo Středeční vrah, protože většina těl jeho obětí byla nalezena ve středu[3]; * 7. března 1964, Norilsk) je ruský sériový vrah, který mezi léty 1992 a 2010 spáchal v Irkutské oblasti, především ve městě Angarsku a jeho okolí, minimálně osmdesát vražd; jeho oběťmi bylo 79 žen a jeden milicionář (výraz milice, rusky милиция, byl do roku 2011 oficiálním názvem ruské policie; milicionář je tedy ekvivalentem českého „policista“).[4][5][6][7] Popkov sám byl v 90. letech milicionářem[8] v hodnosti mladšího seržanta (младший сержант), před svým odchodem od milice v roce 1998 spáchal některé zločiny v miliční uniformě a služebním autě. Byl zatčen v březnu 2012 poté, co bylo jeho DNA porovnáno se vzorky odebranými z jedné z jeho obětí, kterou zavraždil v roce 2003, a odsouzen ke dvěma doživotním trestům.[9] Michail Popkov je sériovým vrahem s největším počtem obětí v Rusku.[6][10]
Popkovovým případem se inspirují ruské televizní seriály Stín za zády (Тень за спиной, 2019) a Dobrý člověk (Хороший человек, 2020).
Život
Michail Viktorovič Popkov se narodil 7. března 1964 v Norilsku. Od poloviny 90. let pracoval jako operativní dozorčí (оперативный дежурный) na 1. oddělení milice v Angarsku. Pro jeho přátelskou a vlídnou povahu mu kolegové přezdívali „Smíšek Míša“ (Миша-Улыбка) nebo „Míša-Gwynplaine“ (Миша-Гуинплен, podle postavy z románu Muž, který se směje Victora Huga). Věnoval se biatlonu a byl kandidátem na titul mistr sportu.[6][8] K velkému překvapení kolegů dal od milice výpověď v roce 1998, když dosáhl hodnosti mladšího poručíka (младший лейтенант милиции). Byl ženatý, jeho manželka Jelena pracovala také na milici na pasovém oddělení; na spolupracovníky působili jako „ideální rodina“. Popkov sám nicméně později řekl, že k vraždám ho přivedlo podezření, že je mu jeho manželka nevěrná – jednou při návratu z práce našel v odpadkovém koši použité kondomy. Chtěl původně zabít svou manželku, to ale neudělal, aby jeho dcera nepřišla o matku. Jak později při výslechu uvedl, každé ráno jako první věc zkontroloval, jestli v noci nezavraždil svou ženu.[6] Kolegové ho hodnotili kladně jak z profesionálního, tak z osobního hlediska.[11] Po večerech si také přivydělával jako taxikář.[8] Po svém odchodu od milice pracoval pro soukromou bezpečnostní službu, kde byl naopak spolupracovníky hodnocen negativně (podle kolegů byl agresivní a nebyl spokojen s platem) a odkud odešel v roce 2011. Poté se živil jako taxikář a hrobník.[12]
Vraždy
Od listopadu 1994 do roku 2000 bylo v Angarsku spácháno 29 brutálních vražd mladých žen. Vyšetřovatelé zprvu připisovali nálezy mrtvých těl činnosti ruské mafie, která byla v Angarsku velmi rozšířená, a nevěnovali jim pozornost; mimo jiné i proto, že nechtěli zprávou o sériovém vrahovi přitáhnout pozornost Moskvy.[6] Později bylo vzhledem k podobnostem v modu operandi a charakteristice obětí zjištěno, že jde o zločiny jediného sériového vraha.
Podle lékařských zpráv zločinec používal různé vražedné zbraně: sekyru, nůž, šídlo, šroubovák či škrtidlo, v některých případech použil postupně několik zbraní. Jednu z obětí například nejprve několikrát udeřil do hlavy kovovým předmětem, osmkrát ji bodl šroubovákem a pak jí způsobil několik bodnořezných poranění na tváři a krku. V devíti případech smrt obětí nastala po několika úderech sekyrou.[13]
Popkov se sám na vyšetřování některých svých zločinů podílel nebo alespoň byl s vyšetřovateli v kontaktu jako jejich kolega. Při vraždách pečlivě odstraňoval všechny stopy, které by v té době mohly být využity (otisky prstů, vražedné nástroje apod.). Jedinou použitelnou stopou byly stopy pneumatik od vozu Lada Niva. Nepočítal také s analýzou DNA (do roku 2008 se v Rusku testy DNA při policejním vyšetřování kvůli vysoké ceně a nedostatku laboratoří používaly jen zřídka), takže ejakuloval do těl svých obětí a uchovaly se stopy spermatu. Právě tyto dvě stopy později vedly k jeho usvědčení: na základě pneumatik byli vytipováni podezřelí, kteří byli postupně prověřováni analýzou DNA.[6][1]
S oběťmi, většinou dívkami, které se vracely v noci domů z návštěv, barů nebo koncertů[11], se seznamoval tak, že jim nabízel svezení, někdy dokonce přímo v miličním autě.[4] Většině obětí bylo mezi 19 a 28 lety; jedné z nich bylo pouze patnáct let, čtyřem bylo mezi 35 a 40 lety. Všechny ženy byly střední výšky (155–170 cm) a měly sklon k nadváze. V několika případech zavraždil dvě dívky současně.[8] Všechny oběti kromě jedné byly v době vraždy podnapilé a byly před smrtí znásilněny (Popkov sám, ačkoli se k vraždám přiznal, nicméně trvá na tom, že pohlavní styk byl ve všech případech dobrovolný); jediná oběť, která byla v době útoku střízlivá, znásilněna nebyla a vrah ji uškrtil šátkem a poté již mrtvé tělo pobodal nožem. Tělo jedné z obětí Popkov po vraždě spálil, z dalšího vyřízl srdce. Vrah zanechával těla obětí v blízkosti Angarsku v lesích poblíž okresních silnic oddělujících se od hlavních dálnic v oblasti (Sibiřský trakt, dálnice Krasnojarsk – Irkutsk). 26 z 29 žen bylo nalezeno již mrtvých, tři další byly smrtelně zraněné a zemřely v nemocnici.[13] Pouze dvě oběti, Světlana Misjavičus a Jevgenija Protasova, byly včas nalezeny a Popkovův útok s těžkými zraněními přežily.[6]
Vyšetřování
Podobnost v modu operandi a typu oběti vedla vyšetřovatele k domněnce, že vraždy byly spáchány jediným člověkem. V roce 1998 se po Angarsku rozšířila zpráva, že ve městě řádí maniak. V prosinci téhož roku byla vytvořena vyšetřovací skupina. V tomto bodě vyšetřování bylo vrahovi připisováno 24 obětí.[13]
Během následujícího půldruhého roku vyšetřování nezaznamenalo žádný pokrok, skupina byla proto v červnu 2000 posílena o další členy; byl k ní přičleněn i známý vyšetřovatel Nikolaj Nikolajevič Kitajev. Kitajev zjistil nedostatky ve vyšetřování dalších zločinů v oblasti Angarsku a celkově špatnou práci tamní policie.[13][7] Upozorňoval zejména na případ z 28. ledna 1998, kdy byla ve sněhu na sídlišti Bajkalsk v Angarsku nalezena nahá nezletilá dívka v bezvědomí po několika úderech do hlavy. Oběť byla znásilněna. Případ se začal vyšetřovat až po téměř šesti měsících po četných stížnostech matky oběti; v červnu oběť byla schopná poskytnout popis pachatele. Jak se ukázalo, večer 27. ledna jí řidič miličního auta oblečený v milicionářské uniformě nabídl svezení; dívka souhlasila, muž ji ale odvezl do lesa, donutil ji se svléknout a bil jí hlavou o strom, dokud neztratila vědomí. Probrala se až v nemocnici. Během vyšetřování dívka útočníka identifikovala jako staršího seržanta angarské milice. Kitajev poukázal na to, že při vyšetřování tohoto případu nebyla vůbec vykonána prohlídka soudními lékaři a nebylo ani zjištěno alibi zmíněného seržanta, který žil zhýralým životem a nakazil svou partnerku syfilidou.[13] V březnu 2001 byl Kitajev při reorganizaci místních úřadů z vyšetřování odvolán.[13]
V polovině prvního desetiletí 21. století se vyšetřovatelé domnívali, že pachatel přestal vraždit, ve skutečnosti však Popkov jen pozměnil svůj modus operandi a místo, kde vyhledával oběti, proto další vraždy nebyly považovány za součást téže série.[6]
Zatčení a soud
Koncem roku 2010 bylo v Irkutsku založeno oblastní centrum pro testování DNA, takže mohly být testy prováděny rychleji – bylo možno prověřit asi 400 lidí ročně. Podezřelých (vytipovaných podle stop pneumatik nalezených na místě činu) bylo asi 600 a byli testováni podle abecedy – k Popkovovi se tedy vyšetřovatelé dostali v březnu 2012.[6] V roce 2012 Vyšetřovací výbor Ruské federace znovuotevřel dlouho uzavřený a zdánlivě beznadějný případ. Již v březnu 2012 umožnily výsledky testu DNA na oběti znásilnění z roku 2003 identifikaci viníka[9], kterým se ukázal být Michail Popkov – milicionář, který se sám podílel na předchozím vyšetřování tohoto zločinu.[14][15] 23. června téhož roku byl Popkov ve vlaku do Vladivostoku, kde si chtěl koupit nové auto[16], zatčen za znásilnění a vraždu tří žen v březnu, červnu a prosinci roku 1997[15], bez odporu se vzdal a ochotně se přiznal k dalším desítkám vražd.[14]
Jeho kolegy, přátele a sousedy Popkovovo zatčení šokovalo, označili ho za příkladného otce rodiny a slušného člověka.[11] Popkovova žena Jelena a dcera Jekatěrina, která pracuje jako učitelka, ho během procesu a bezprostředně po něm podporovaly a veřejně prohlašovaly, že věří v jeho nevinu; objevily se také v televizním pořadu Pusť govorjat.[17] Po rozsudku se přestěhovaly z Angarsku do jiného města.[8] Později Jekatěrina možnost, že by její otec byl vrah, připustila a uvedla, že podstupuje psychiatrickou terapii.[18]
Popkov sám o svých vraždách řekl, že se považoval za „čističe“ a útočil pouze na ženy, které „žily nevázaným životem“ a které „nechaly muže a děti doma a flámovaly jako o život“.[5] Údajně opilým ženám, kterým nabídl svezení, vždy nejprve navrhl pohlavní styk; pokud ženy odmítly, neútočil na ně a v pořádku je odvezl domů, pokud však s návrhem souhlasily, měl s nimi pohlavní styk a následně je zabil.[6] Ačkoli byl shledán vinným i ze znásilnění, sám toto obvinění vždy popíral a trval na tom, že pohlavní styk byl ve všech případech konsenzuální a násilí vůči obětem použil až po něm.[10] Přiznal také, že s vraždami přestal kvůli erektilní dysfunkci, jejíž příčinou byla zanedbaná pohlavní choroba.[19] Popkov při výslechu uvedl, že nejednal sám, odmítl však identifikovat svého komplice.[8]
V srpnu 2012 se v médiích objevila zpráva, že se Popkov ve vyšetřovací vazbě pokusil oběsit[20], vězeňská služba ji však dementovala.[21]
31. října 2013[3] byl Popkov obviněn ze 22 vražd a ze dvou pokusů o vraždu, kterých se dopustil v Angarsku a okolí v letech 1994–2000.[22] V květnu 2014 stanul před soudem. Vyšetřovací spis měl 195 svazků, bylo provedeno více než 300 soudnělékařských a kriminalistických expertiz, 2500 testů DNA a vyslechnuto více než 2000 svědků.[23] 14. ledna 2015 irkutský oblastní soud odsoudil Popkova k doživotnímu odnětí svobody v kolonii se zvláštním režimem. V roce 2018 si trest odpykával v kolonii Černý delfín (Чёрный дельфин) v Sol-Ilecku v Orenburské oblasti.[24]
Po vynesení rozsudku se Popkov přiznal k 59 dalším vraždám.[25] 27. března 2017 byl obviněn z dalších 60 zločinů – 59 vražd a jednoho pokusu o vraždu. Podle expertiz předložených při druhém vyšetřování Popkov netrpí žádnou psychickou chorobou, má ale sadistické sklony a homicidomanii, tedy psychologickou touhu vraždit.[26] Během druhého soudu byla obžaloba ze tří zločinů stažena pro nedostatek důkazů. 10. prosince 2018 irkutský oblastní soud shledal Popkova vinným z dalších 56 vražd a odsoudil ho k druhému doživotnímu vězení[27]; dvěma obětem bylo přiznáno odškodnění za morální újmu v celkové výši 1,9 milionu rublů.[28] Popkov byl navíc degradován ze své miliční hodnosti a tak zbaven důchodu ve výši 24 000 rublů[5], který do té doby pobíral. Popkov podal odvolání jednak proti rozhodnutí o degradaci, jednak proti tomu, že byl shledán vinným z několika prvních vražd, protože ty už byly promlčené.[29][30]
Podle těchto dvou rozsudků tedy Popkov v letech 1992–2010 zavraždil celkem 78 lidí včetně milicionáře, kterého zavraždil v roce 1999.
V roce 2020 byl Popkov přesunut do trestanecké kolonie Torbejevskij central v Mordvinsku.[10] Téhož roku se přiznal k dalším dvěma vraždám. Irkutský oblastní soud jej za ně 4. června 2021 odsoudil k dalším devíti letům vězení, čímž celkový počet jeho prokázaných obětí stoupl na 80.[31] Vyšetřovatelé nicméně věří, že obětí je pravděpodobně více než sto a snad až 200; Popkov sám prohlásil, že své oběti nepočítal, ale že „na lov“, jak své vraždění nazýval, vyjížděl během svého aktivního období několikrát měsíčně; nevylučuje, že si „vzpomene“ ještě na další vraždy. Jak v rozhovoru sám řekl novinářům, k posledním dvěma vraždám se přiznal jen proto, že byl z nucených prací v trestanecké kolonii již unavený a chtěl „dovolenou“ u soudu v Irkutsku.[10][16] Vyjádřil nicméně lítost nad svými činy a prohlásil, že by bylo lepší, kdyby byl potrestán smrtí, což nicméně ruské právo neumožňuje.[18] Popkov se údajně rád chlubí spoluvězňům, že svými činy překonal slavného sériového vraha Andreje Čikatila, který byl odsouzen za 52 vražd a přiznal se k 56.[8]
V lednu 2023 vyjádřil přání připojit se k tzv. Wagnerově skupině a bojovat s ní proti Ukrajině.[32]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Попков, Михаил Викторович na ruské Wikipedii.
