Michail Vasiljevič Ostrogradskij |
---|
|
Narození | 12.jul. / 24. září 1801greg. Pašenivka |
---|
Úmrtí | 20. prosince 1861jul. / 1. ledna 1862greg. (ve věku 60 let) Poltava |
---|
Místo pohřbení | Kobeljacký ujezd Pašenivka |
---|
Národnost | Ukrajinci |
---|
Alma mater | Přírodovědecká fakulta v Paříži Fyzikálně-matematická fakulta Imperátorské charkovské univerzity |
---|
Povolání | fyzik a matematik |
---|
Zaměstnavatelé | Nikolajevská ženijní akademie Hlavní pedagogický institut Michajlovská dělostřelecká škola Námořní kadetní sbor Vojenská ženijně-technická univerzita Petrohradská státní univerzita způsobů komunikace Nikolajevská ženijní škola |
---|
Ocenění | Řád sv. Anny 3. třídy Řád sv. Vladimíra 3. třídy Řád sv. Stanislava 1. třídy společník Americké akademie umění a věd |
---|
multimediální obsah na Commons |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michail Vasiljevič Ostrogradskij (ukrajinsky Миха́йло Васи́льович Острогра́дський, Mychajlo Vasyljovyč Ostrohradskyj, rusky Михаи́л Васи́льевич Острогра́дский, 24. září 1801, Pašenivka – 1. ledna 1862, Poltava) byl ukrajinský[1] matematik a fyzik záporožského kozáckého původu[2][3][4][5][6].
Studoval univerzitu v Charkově, kde byl jeho učitelem Tymofij Osypovskyj. Ten však byl v roce 1820 vyhozen, kvůli svému ateismu, načež Ostrogradskij, sám přesvědčený ateista, na protest nenastoupil k závěrečným zkouškám. Vzdělání dokončil na francouzské Sorbonně (1826). V roce 1828 přesídlil do hlavního města tehdejšího Ruského impéria - Petrohradu, kde se o dva roky později stal členem Akademie věd.[7]
Byl jedním ze zakladatelů petrohradské školy aplikované mechaniky. Věnoval se analytické mechanice, hydromechanice, teorii pružnosti, nebeské mechanice, matematické fyzice, teorii diferenciálních rovnic, matematické analýze, algebře i teorii pravděpodobnosti.[8]
Nezávisle na Georgi Greenovi definoval Greenovu větu (vztah mezi křivkovým integrálem druhého druhu po uzavřené křivce a dvojným integrálem přes oblast ohraničenou touto křivkou).
V oblasti variačního a integrálního počtu vymyslel metodu integrování racionálních lomených funkcí.
Ve fyzice studoval pružná tělesa a jejich pohyb. Upravil v důsledku toho několik pohybových rovnic.[7]
Odkazy
Reference
Externí odkazy