Michael E. Mann
Narození	28. prosince 1965 (59 let) Amherst
Alma mater	Yaleova univerzita (do 1998) Massachusettská univerzita v Amherstu Kalifornská univerzita v Berkeley Amherst Regional High School
Pracoviště	Pensylvánská státní univerzita Virginská univerzita Massachusettská univerzita v Amherstu Pensylvánská univerzita
Obory	klimatologie, geofyzika, vědy o atmosféře, paleoklimatologie a klimatické změny
Ocenění	Fellow of the American Geophysical Union (2012) Hans Oeschger Medal (2012) Fellow of the American Meteorological Society (2013) National Conservation Achievement Award (2013) společník Americké asociace pro rozvoj vědy (2015) … více na Wikidatech
Rodiče	Lawrence N. Mann
Web	michaelmann.net
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Evan Mann (* 28. prosince 1965 Amherst, Massachusetts)^[1] je americký klimatolog a geofyzik,^[2][3] ředitel Earth System Science Center na Pensylvánské státní univerzitě. Mann přispěl k vědeckému porozumění historickým změnám klimatu na základě teplotních záznamů za posledních tisíc let. Je průkopníkem technik, které umožňují nalézt zákonitosti v minulých klimatických změnách a izolovat klimatické signály z šumem zarušených dat.^[4]

Jako hlavní autor článku, vypracovaného v roce 1998 se spoluautory Raymondem S. Bradleym a Malcolmem K. Hughesem, použil Mann pokročilé statistické techniky k nalezení regionálních rozdílů v rekonstrukci klimatu hemisféry, pokrývající posledních 600 let. V roce 1999 stejný tým použil tyto techniky k vytvoření rekonstrukce za posledních 1000 let (MBH99), která byla kvůli svému tvaru nazvána "grafem hokejky". Byl jedním z osmi hlavních autorů kapitoly "Pozorovaná variabilita a změny klimatu" ve třetí hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), která byla zveřejněna v roce 2001. Graf založený na práci MBH99 byl zdůrazněn v několika částech zprávy a byl široce publikován. IPCC uznal, že jeho práce, spolu s prací mnoha dalších hlavních autorů a editorů recenzí, přispěla k udělení Nobelovy ceny za mír, kterou v roce 2007 společně získali IPCC a Al Gore.

Mann byl předsedou organizačního výboru konference National Academy of Sciences Frontiers of Science v roce 2003 a získal řadu poct a ocenění, včetně toho, že byl v roce 2002 vybrán časopisem Scientific American jako jeden z padesáti předních vizionářů v oblasti vědy a techniky. V roce 2012 byl jmenován členem Americké geofyzikální unie a byla mu udělena medaile Hanse Oeschgera Evropské geovědní unie. V roce 2013 byl zvolen členem Americké meteorologické společnosti a byl mu udělen titul zasloužilého profesora na Penn State College of Earth and Mineral Sciences. V roce 2017 byl zvolen členem Výboru pro skeptické zkoumání.^[5]

Mann je autorem více než 200 recenzovaných publikací. Vydal také čtyři knihy: Dire Predictions: Understanding Global Warming (2008), The Hockey Stick and the Climate Wars: Dispatches from the Front Lines (2012) a společně se spoluautorem Tomem Tolesem The Madhouse Effect: How Climate Change Denial Is Threatening Our Planet, Destroying Our Politics, and Driving Us Crazy (2016) a s Megan Herbertovou The Tantrum That Saved the World (2018). V roce 2012 označila Evropská geovědní unie jeho publikační výsledky za "vynikající na vědce relativně mladého věku". Mann je spoluzakladatelem a přispěvatelem klimatologického blogu RealClimate.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael E. Mann na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael E. Mann na Wikimedia Commons