Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Metro v Limě (španělskyMetro de Lima Metropolitana) tvoří významný druh dopravy v hlavním městě Peru. V současné době existuje jediná linka o délce 9,8 km a sedmi stanicích, nachází se ve východní části města. Na rozdíl od ostatních měst zde metro není vedeno primárně v tunelu, ale na vyvýšených estakádách, jako například na některých úsecích je metro v Ciudad de México.
Historie
Přestože limské metro je poměrně mladé (jeho první a zatím jediný úsek byl otevřen v roce 2003), první návrhy se objevovaly již ve studii konsorciaMETROLIMA z let 1972 a 1973. Projekt v ceně přes 300 milionů USD však v tehdejší situaci, kdy zemi sužovala ekonomická krize, uskutečněn nebyl. Teprve v druhé polovině let osmdesátých (1986) se opět situace pohnula. Vládním dekretem č. 001-86 MIPRE byla zřízena organizace Autoridad Autónoma del Proyecto Especial Sistema Eléctrico de Transporte Masivo de Lima y Callao, která měla za úkol ještě upřesnit, jak bude systém městské dráhy vypadat. Nakonec se začalo na počátku 90. let s výstavbou, která byla ovšem několikrát přerušena. První zkušební vlaky vyjely na trať v roce 1995[1], avšak normální provoz, který měl následovně začít, byl neustále odkládán. Dobudovaný úsek zatím tvoří pouze polovinu plánované linky, a to její jižní část (stále chybí úsek o zhruba dvojnásobné délce přes centrální a severní část města). Cestující se mohli metrem svézt již 18. února2003, avšak provoz byl vzhledem k nedostatku finančních prostředků od července 2003 do ledna 2004 přerušen.
Současný projekt tak počítá výhledově se sítí sedmi linek (existovala ale i jiná schémata, například síť s pěti linkami)[2], které zajistí dopravu po celém městě. Výstavbu dalších úseků, hlavně dobudování první linky 1 do centra města a pak také prvního úseku linky 2 zajistí investoři hlavně ze Španělska, Japonska, Německa a Itálie. Vláda Peru již dohodla jistá partnerství jednak s veřejným sektorem, jednak se španělskou vládou.
Stanice
Miguel Grau
Gamarra
Nicolas Arriola
La Cultura
San Borja Sur
Angamos
Cabitos
Ayacucho
Jorge Chávez
Atocongo
San Juan
Maria Auxiliadora
Villa María
Pumacahua
Parque Industrial
Villa El Salvador
Vozový park
S cestujícími běžně jezdí elektrické pětivozové soupravy, dlouhé celkem 107 m. Jejich výrobcem je Ansaldo Breda, napětí v troleji je jmenovitých 1500 V.
V roce 2016 začaly dodávky další řady vozidel, určených pro linku 2 a větev linky 4, kde budou jezdit v automatickém režimu bez strojvedoucího. V roce 2014 bylo objednáno celkem 42 šestivozových souprav, jejichž výrobcem je Hitachi Rail Italy (nástupce firmy AnsaldoBreda), závod v Reggio di Calabria. Zatímco první souprava byla dodána v září 2016 do Peru, jiná souprava podstupovala typové zkoušky na Železničním zkušebním okruhu v Cerhenicích.[3][4]