V některých zdrojích se uvádí chybné datum narození 15. října a místo narození (Krásno nad Bečvou). Narodil se v rodině čepičáře/kožešníka Vendelina Jahna (1840–1890) a Josefy Jahnové-Schulzové (1842–1900). Měl sestru Antonii (1868). 3. 11. 1891 se oženil s Žofií Libosvárskou (1873), se kterou měli sedm dětí, v Zašové pět: Vladimíra (1892–1980) novináře, Miladu (1894) učitelku, Žofii (1895–1898), Olgu (1896–1916) a Marii (1898–1915) a v Komárovicích další dvě: Jaroslava (1901) a Drahomíru (1909–1911).
Otec byl od 70. let nájemcem hospody, nejdříve v Krásně a později ve Valašském Meziříčí. Zde také Metoděj navštěvoval obecnou školu a pak i gymnázium, na kterém maturoval v roce 1886. O rok později složil jako externista zkoušky na Učitelském ústavu v Brně a začal učit v Zašové. V letech 1901–1919 působil v Komárovicích. R. 1919 se stal ředitelem školy v Rožnově pod Radhoštěm a byl jmenován členem České akademie věd a umění.[2] Roku 1920 vystoupil z církve římskokatolické. Do výslužby odešel r. 1925.
Jako básník debutoval Metoděj v almanachu moravských realistických spisovatelů Zora pod pseudonymem M. Hanuš již v roce 1883 a inspirací k veršům mu byly rodné Beskydy.
První povídku Přes práh dětství mu v Lumíru otiskl Josef Václav Sládek.[2] Ve své próze podává Jahn obraz neidylického života valašské vesnice, který často kontrastuje s krásou vykreslené přírody. V pozdější tvorbě Jahn zmírňuje svůj kritický tón a soustřeďuje se především na mravní rovnováhu svých hrdinů. Jeho prózy vycházely ve Světozoru, Květech, Zlaté Praze, Máji, Moravskoslezském deníku, Nivě aj.
Ve své básnické tvorbě byl inspirován lumírovskou tvorbou. Ve svých povídkách se vyznačuje realistickou kresbou skutečnosti a byl ovlivněn naturalismem.[3]
V Rožnově p. R., kde žil až do konce života, rozvíjel osvětovou činnost, od roku 1912 byl členem Moravského kola spisovatelů (MKS). Jeho dílo uzavřely vzpomínky na život komárovických dětí i na vlastní dětství v knize Jarní píseň, za kterou dostal národní cenu.[2] Je pohřben a má pomník od Ambrože Špetíka na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově p. R. V Komárovicích a Rožnově p. R. má pamětní desku.[4]
Bezkydy: horská lyrika – obdiv k regionu, světlé i stinné stránky života na horách, Místek: edice Bezkyd, 1929
Valašské museum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm: báseň – s článkem Bohumíra Jaroňka; dvěma dřevoryty vyzdobil Jožka Baruch. Valašské Meziříčí: Antonín Rudolf, 1930
Písně smutku a radosti – dřevoryty vyzdobil Vladimír Šindler. Olomouc; vytiskl Wallbaumem knihtiskařJosef Špaček v Olomouci. Hranice: Josef Hladký, 1928
Selský král: román, Brno: Družstvo MKS, 1929
Rozběhlé pěšiny: sbírka povídek – Olomouc: R. Promberger, 1937
Tichá dolina: sbírka povídek – Olomouc: R. Promberger, 1937
Tvrdý život: sbírka povídek – Olomouc: R. Promberger, 1938
Od ogarú po staříčky: o tem, jak sa Valaši z horama, pľutama a ze životem bili – a často sa aj smíli. 1. díl: Josef Kalda, Metoděj Jahn, Jan Misárek, Karel Pekárek, Jan Kobzáň, Josef Kalus, František Fojtík, Joža Orság-Vrnecký – vybral, sestavil a profily autorů napsal Petr Halenkovský. Vsetín: Marie Korabíková, 1998
