Meteorologický sloup byl postaven v roce 1898 u nedávno dokončené radnice. Jako dodavatel a výrobce meteorologické skříňky pro sloup byl vybrán Wilhelm Lambrecht z německéhoGöttingenu, renomovaný mechanik a specialista na tzv. povětrnostní sloupy, v němčině tehdy obvykle označované jako Wetterhäuschen nebo Wettersäulen.[3] Iniciátory stavby meteorologického sloupu byli členové libereckého Horského spolku.[1]
Pohled od radnice směrem k Šaldovu divadlu
Popis
Lambrechtův polymetr v Liberci
Liberecký meteorologický sloup se nachází na náměstí Dr. E. Beneše při okraji chodníku před zadní, severovýchodní stranou radnice, přímo naproti Divadlu F. F. Šaldy.[4] Jeho novorenesanční podoba koresponduje s novorenesanční radnicí, postavenou v letech 1888–1893 architektem Franzem Neumannem.
Kovová konstrukce meteorologické budky (model Hortensia podle katalogu výrobce - W. Lambrechta)[5] je umístěná na šestibokém žulovém soklu s patkou a stupňovitou římsou. Budka je krytá plechovou mansardovou stříškou s kovovými aplikacemi v podobě slunečnic a má odemykatelné vitríny. Na střeše budky je trojboký nástavec zakončený vrcholem ve tvaru kuželu, nad nímž je na tyči kruh s motivem Slunce a Měsíce.[1]
Uvnitř vitrín meteorologické budky jsou na mramorových deskách připevněny měřící přístroje a popisné tabule. Mezi těmito přístroji jsou Lambrechtův polymetr, velký teploměr se stupnicí podle Réaumura a Celsia, velký teploměr maximo-minimální, thermohygroskop a holosterický barometr.[1] Dva posledně uvedené přístroje jsou součástí unikátního Lambrechtova povětrnostního telegrafu.[5] Termohygroskop, který je kombinací teploměru a vlasového vlhkoměru, ukazuje přibližně změnu rosného bodu za určitý časový interval. Informační destičky uvnitř vitrín stručně seznamují návštěvníky s jednotlivými přístroji.[6]
Další (druhý) meteorologický sloup v Liberci se nachází od roku 1924 v Lidových sadech.[7]
Meteorologické sloupy v českých zemích
Meteorologický sloup v Liberci byl vytvořen v době, kdy v českých zemích nastal největší rozmach budování podobných veřejných meteorologických stanic. Jejich účelem bylo jednak operativní informování veřejnosti (v neposlední řadě i kvůli rozvíjejícímu se turismu) o stavu a vývoji počasí, a zároveň také vytváření míst, kde se lidé mohli setkávat a diskutovat.[8]Meteorologické sloupy byly proto často umísťovány v centru měst, jako třeba právě v Liberci, v Doksech či v Hradci Králové nebo v Českých Budějovicích, případně v městských nebo lázeňských parcích, jako v Opavě, v Táboře nebo v Teplicích.[9]
Obliba meteorologických sloupů, rozšířená zejména v oblasti střední Evropy (nejvíce v německých zemích - Německu, Švýcarsku a Rakousku),[5] dosáhla svého vrcholu v období pozdního historismu a secese, tj. přibližně mezi roky 1880 až 1914, tedy do začátku první světové války.[3]
Někdy byly na meteorologických sloupech umísťovány také telegrafické depeše s aktuální předpovědí počasí a lidé tak mohli porovnávat tyto předpovědi s údaji na meteorologických přístrojích. Ve výjimečných případech se tato praxe udržela až do 21. století – například na českobudějovickém sloupu je zveřejňována předpovědní mapa Českého hydrometeorologického ústavu. (Podobně je tomu ve Starém Smokovci ve Vysokých Tatrách, kde je takto zveřejňována předpověď počasí pro návštěvníky hor, přebíraná z webových stránek Slovenského hydrometeorologického ústavu.) Ve Znojmě vznikla po rekonstrukci meteorologického altánku unikátní kombinace původní konstrukce stavby z poloviny třicátých let 20. století s instalací moderní elektroniky.[9]
Mezi renomované stavitele meteorologických sloupů a dodavatele jejich přístrojového vybavení patřili v uvedené době na území Rakousko-uherské monarchie právě Wilhelm Lambrecht či vídeňská firma Heinricha Kappellera, oceněná na Světové výstavě ve Vídni v roce1873 Medailí pokroku, a některé další evropské firmy.[3][9] Tento zlatý věk budování veřejných meteorologických stanic trval zhruba od druhé poloviny 19. století až do doby druhé světové války.[9]
↑ abcTYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN978-80-87577-97-4. S. 56–59.
↑Meteorologický sloup v Liberci [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
↑KRUTÍLEK, Ondřej. Předvídaly počasí v době petrolejek. Teď záhadné sloupy potřebují ochránit. iDNES.cz [online]. 2020-02-16 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
↑ abcdLITSCHMANN, Tomáš. Meteorologické sloupy v České republice včera, dnes a možná i zítra. Meteorologické zprávy. 2008, čís. 61, s. 53–57. Dostupné online [cit. 2021-02-17].
Literatura
TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. Příprava vydání Petra Tichá, Tereza Bambulová; redakce Hana Stehlíková; ilustrace Jan Trejbal. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN978-80-87577-97-4. * Ukázka z knihy
