Meteorický roj je astronomický jev, který vzniká, když Země při svém pohybu zkříží pás meteoroidů – fragmentů, kopírujících oběžné dráhy svých mateřských těles. Je tvořen meteory, zdánlivě vylétajícími z jednoho bodu na obloze. Jestliže mají meteoroidy stejné mateřské těleso – tedy těleso, ze kterého pocházejí (většinou jím je kometa), mají souběžné dráhy pohybu. Je to dáno tím, že když se kometa blíží ke Slunci, její ledové jádro se pomalu vypařuje a z povrchu se uvolňují horninové částice - prach a meteoroidy, které tvoří tzv. prachový ohon komety. Jemnější prach je slunečním větrem rozfoukán do vesmíru. Větší fragmenty jsou slunečním větrem ovlivněny méně, vytvoří proto pás meteoroidů obíhajících kolem Slunce po přibližně stejné dráze jako mateřská kometa. (U jednoho roje je možné, že mateřským tělesem by mohl být Měsíc – tedy že vznikl z hmoty vyvržené při dopadu velikého asteroidu na jeho povrch.)
Meteoridy pak mohou zkřížit dráhu Zemi a vletět do její atmosféry. Jedná se většinou o malá tělesa letící rychlostí několika desítek kilometrů za sekundu (asi 40 000 – 250 000 km/h), kterých denně protne ochrannou vrstvu atmosféry odhadem na 200 milionů. Tření o plyn v horních vrstvách atmosféry způsobí zahřátí meteoroidů, a ty se obvykle ve zlomku sekundy vypaří. Světelnému úkazu, který vzniká při jejich průletu atmosférou, se říká meteor.
Větší tělesa se však nevypaří úplně, ale husté plyny v nižších vrstvách atmosféry prudce sníží jejich pádovou rychlost asi na 90 metrů za sekundu (asi 320 km/h). Tomu, co z nich zbude po dopadu na zem, se říká meteorit.
Jelikož mají meteoridy z jedné skupiny téměř rovnoběžné dráhy, při pohledu ze Země se zdá, že meteory jakoby vylétají z jediného bodu na obloze. Tento bod se nazývá radiant. Pro představu, proč je tomu tak, si lze vzpomenout na koleje. Jsou rovnoběžné a přece se v dálce zdánlivě sbíhají v jednom bodě. Tohle je jenom jiný případ tohoto jevu, perspektivy.
Meteorických rojů je velice mnoho, ale jenom zhruba 20 je takových, při kterých je vidět v maximu za hodinu několik meteorů. Meteorický roj totiž netrvá po celý rok, ale jenom několik dnů až týdnů v roce. Maximum roje trvá několik hodin až několik dní. V návaznosti na zvětšující se vzdálenost dráhy Země od dráhy komety klesá počet fragmentů, které se střetnou se zemskou atmosférou.
Částice se také časem vzdalují (rozptylují) od dráhy komety. Čím je roj starší, tím déle jej lze pozorovat, ale tím méně meteorů je v maximu vidět.
Známější meteorické roje
Názvy níže vybraných meteorických rojů pochází z dat Mezinárodní astronomické unie, která eviduje 581 meteorických rojů, z toho 95 obecně uznávaných.[1]
↑ Established meteor showers. Meteor Data Center [online]. IAU, 2013-02-13 [cit. 2014-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. (anglicky)
↑JENNISKENS, P. 2003 EH1 is the Quadrantid shower parent comet. Astronomical Journal. March 2004, s. 3018–3022. doi:10.1086/383213. Bibcode2004AJ....127.3018J.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcJENNISKENS, P. Meteor Showers and their Parent Comets. [s.l.]: Cambridge University Press, 2006. ISBN978-0-521-85349-1.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abSekanina, Zdeněk; Chodas, Paul W. Origin of the Marsden and Kracht Groups of Sunskirting Comets. I. Association with Comet 96P/Machholz and Its Interplanetary Complex. Astrophysical Journal Supplement Series. December 2005, s. 551. doi:10.1086/497374. Bibcode2005ApJS..161..551S.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JENNISKENS, P.; VAUBAILLON, J. Minor Planet 2002 EX12 (=169P/NEAT) and the Alpha Capricornid Shower. Astronomical Journal. 2010, s. 1822–1830. doi:10.1088/0004-6256/139/5/1822. Bibcode2010AJ....139.1822J.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PORUBČAN, V.; KORNOŠ, L.; WILLIAMS, I.P. The Taurid complex meteor showers and asteroids. Contributions of the Astronomical Observatory Skalnaté Pleso. 2006, s. 103–117. Bibcode2006CoSka..36..103P. arXiv0905.1639.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JENNISKENS, P.; BETLEM, H.; DE LIGNIE, M.; LANGBROEK, M. The Detection of a Dust Trail in the Orbit of an Earth-threatening Long-Period Comet. Astrophysical Journal. 1997, s. 441. doi:10.1086/303853. Bibcode1997ApJ...479..441J.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JENNISKENS, P.; LYYTINEN, E. Meteor Showers from the Debris of Broken Comets: D/1819 W1 (Blanpain), 2003 WY25, and the Phoenicids. Astronomical Journal. 2005, s. 1286–1290. doi:10.1086/432469. Bibcode2005AJ....130.1286J.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Brian G. Marsden. IAUC 3881: 1983 TB AND THE GEMINID METEORS; 1983 SA; KR Aur [online]. International Astronomical Union Circular, 1983-10-25 [cit. 2011-07-05]. Dostupné online.
↑JENNISKENS, P.; LYYTINEN, E.; DE LIGNIE, M.C.; JOHANNINK, C.; JOBSE, K.; SCHIEVINK, R.; LANGBROEK, M. Dust Trails of 8P/Tuttle and the Unusual Outbursts of the Ursid Shower. Icarus. 2002, s. 197–209. doi:10.1006/icar.2002.6855. Bibcode2002Icar..159..197J.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu meteorický roj na Wikimedia Commons
