Meruzalka smutná (Ribes triste) je druh keře z čeledi meruzalkovité (Grossulariaceae), rozšířený na severovýchodě Asie a severu Severní Ameriky. Patří mezi rybízy s červenými, jedlými, avšak dosti kyselými plody.
Popis
Detail plodů
Opadavý netrnitý keř dorůstající výšky jen okolo 50–100 cm, s řídkými, poléhavými větvemi, které v uzlinách při doteku s půdou zakořeňují. Listy jsou střídavé, řapíkaté, dlanitolaločnaté s 5 laloky, 6–10 cm veliké, na okrajích hrubě zubaté, na spodní straně jemně chlupaté. Oboupohlavné květy jsou uspořádány v převislých, 4–7 cm dlouhých hroznech se žláznatým vřetenem. Na každém hroznu je 5–20 drobných pětičetných květů s lysou miskovitou češulí na jejímž dně je zřetelný nektarový disk; kališní cípy, stejně jako drobné korunní plátky jsou růžové nebo purpurové barvy. Rozkvétají v květnu až červenci. Plody je jasně červené, lysé, kulovité bobule o průměru 6–10 mm, jedlé, avšak poněkud kyselé. Semena jsou rozšiřována savci a ptáky, kteří plody konzumují.[1][2][3]
Jde o otužilý, odolný keř tolerující zastínění. Ve svém areálu roste obvykle na vlhkých, hůře odvodněných, živinami bohatých stanovištích jehličnatých a smíšenýchboreálních lesů, na okrajích močálů a rašelinišť, na březích potoků a jezer či na vlhkých, mechem porostlých skalnatých svazích. Je obvyklým druhem v raně sukcesních stadiích lesů například po požárech, v podrostu však dokáže vytrvávat až do klimaxového stavu.[1] V Asii vystupuje až do nadmořských výšek 1500 m,[2] v Severní Americe roste od mořské hladiny po 1200 m n. m.[3]
Podzimní zbarvení listů
Využití u domorodých národů
Na Aljašce používají plody jako potravinu, jedí je syrové a vyrábějí z nich marmelády a želé. Eskymáci a Inupiaté je jedí syrové nebo vařené a míchají je s jinými bobulemi, z nichž připravují tradiční dezert. Smíchávají je také se šípky a plody kaliny jedlé a vaří z nich sirup. Irokézové plody rozmačkávají, dělají z nich malé koláčky a skladují je pro další použití; později je namáčejí do teplé vody a vaří z nich omáčku nebo je míchají s kukuřičným chlebem. Syrové nebo vařené plody také suší na slunci nebo na ohni a berou je s sebou jako potravu na lov. Odžibvejové jedí plody syrové a také je konzervují vařením, roztírají je na březovou kůru do malých koláčků, které suší a skladují na zimu. V zimě často jedí plody vařené se sladkou kukuřicí. Z bobulí také vyrábějí džemy a zavařeniny. Odvar z kořene a stonku používají v tradiční medicíně na léčení ledvinových kamenů a listy jako „ženský lék“.[5][6][7]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ribes triste na anglické Wikipedii.
↑ ab Ribes triste. www.fs.usda.gov [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
↑ ab Ribes triste in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
↑ ab Ribes triste in Flora of North America @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
↑ Ribes triste Pall. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ANDERSON, J. P. Plants Used by the Eskimo of the Northern Bering Sea and Arctic Regions of Alaska. American Journal of Botany. 1939, s. 715. DOI10.1002/j.1537-2197.1939.tb09343.x.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JONES, Anore. Nauriat Niginaqtuat = Plants That We Eat. Kotzebue, Alaska: Maniilaq Association Traditional Nutrition Program, 1983. S. 105.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WAUGH, F. W. Iroquis Foods and Food Preparation. Ottawa: Canada Department of Mines, 1916. S. 128.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Meruzalka smutná na Wikimedia Commons
.jpg)
.jpg)
