Obsahem meliatika je zejména triasovo-jurský akreční oceánický komplex.[3]
Název Meliatikum je odvozen podle výskytu blízko obce Meliata v okrese Rožňava. Termín se používá od roku 1973, kdy Heinz Kozur a Rudolf Mock vyčlenili meliatskou sérii jako zvláštní jednotku s vývojem odlišným od gemerika, ke kterému byla původně řazena. Rekonstrukce původní pozice jednotky je v důsledku destrukce sedimentárních sekvencí komplikovaná.
Tektonická stavba
Názory na členění meliatika nejsou jednotné. Někteří autoři vyčleňují v meliatiku dvě jednotky - příkrov Bôrky, který přošel vysokotlakovou metamorfózu a meliatskou jednotku, jejíž části prošly slabou nebo zanedbatelnou přeměnou.[4] Další vědci dělí příkrov Bôrky na dvě části, z nichž jednu přiřazují k meliatské jednotce. Někteří autoři příkrov Bôrky přičleňují ke gemeriku.[1] Ostatní vyčleňují navíc i samostatnou jaklovskou jednotku (slabě metamorfované horniny subdukční melanže) a ofiolitovou formaci údolí Bodvy.[5].
Části meliatika stratigraficky patřící do oblasti Meliatského oceánu jsou:
meliatská jednotka, (chápaná též jako meliatikum v užším smyslu) slabě metamorfovaná jurská až spodněkřídová melanž, obsahující olistostroma a zbytky ofiolitů. Tvoří je břidlice a flyšovéturbidity s olistolity radiolaritů, bazaltů a vápenců[6], kterou zasáhla nízkoteplotní a nízkotlaková metamorfóza (250–350 °C a 3–6 kbar). Melanž obsahuje rozličné bloky, které vznikly při různých teplotně-tlakových podmínkách (facie modrých břidlic, pumpellytovo-aktinolitová a facie zelených břidlic).[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Meliatikum na slovenské Wikipedii.
↑Plašienka, D., Grecula, P., Putiš, M., Kováč, M. a Hovorka, D., 1997; Evolution and structure of the Western Carpathians: an overview. Mineralia Slovaca - Monograph, Košice, s. 1 – 24
↑Ivan, P., 2002; Relics of the Meliata ocean crust: Geodynamic implications of mineralogical, petrological and geochmical proxies. Geologica Carpathica, 53, 4, s. 245 - 256
↑Gaál, Ľ., 1987, Súčasné otázky stratigrafie meliatskej skupiny. Geologické Práce, Správy, 86, s. 143 - 156