Megalaimidae

Jak číst taxoboxMegalaimidae
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádšplhavci (Piciformes)
ČeleďMegalaimidae
Blyth, 1852
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Megalaimidae je čeleď ptáků z řádu šplhavců, kteří obývají orientální oblast.

Systematika

Megalaimidae je poměrně nově rozeznanou čeledí. Status skupiny se měnil s tím, jak se vyvíjela klasifikace šplhavců, která byla překopána zejména po příchodu genetických analýz. Druhy, které se dnes řadí k Megalaimidae , byly původně řazeny k vousákovitým (Capitonidae), kteří obývají Jižní a Střední Ameriku.[1][2] Někdy se naopak vousákovití i Megalaimidae řadili k tukanovitým (Ramphastidae),[3] kde po vydělení vousákovitých a Megalaimidae do samostatných čeledí zbyli už jen praví tukani a arassariové. Moderní výzkumy DNA z počátku 21. století ukázaly, že Megalaimidae z orientální oblasti tvoří samostatnou skupinu, která byla vyčleněna do samostatné čeledi.[1][2]

Seznam druhů

Rozeznávají se následují druhy:[4]

podčeleď Megalaiminae

podčeleď Caloramphinae

Popis

Vousák harlekýn (Psilopogon mystacophanos)

Jedná se o menší ptáky s délkou těla kolem 15–25 cm. Tělo je malé, avšak statné, krk natolik krátký, až se zdá, že není vůbec přítomen. Zobák kónického tvaru je krátký, avšak velmi silný s ostrou špičkou.[3] Zástupci čeledi Megalaimidae jsou známí svým nápadně zbarveným opeřením, které je většinou zelené až olivově hnědé, některé druhy mají v oblasti hlavy nápadné kontrastní vzorce. Mívají u kořene zobáků štětiny.[5]

Biologie

Tito ptáci jsou častěji slyšet, než vidět. Většinou se pohybují vysoko v korunách stromů, kde sbírají ovoce, hlavní složku jídelníčku většiny druhů. Mnoho druhů pojídá především fíky (Ficus). Některé jiné druhy však pojídají hlavně hmyz a další bezobratlé, případně i menší obratlovce, jako jsou žáby.[5] Jak už se sluší na zástupce řádu šplhavců, jedná se o velmi dobré šplhače po stromech.[6]

Většina druhů je monogamních. Stavba hnízda, inkubace i péče o mláďata je sdílená mezi oběma partnery, některé druhy mají kooperativní rozmnožovací systém, kdy tyto zmíněné činnosti pomáhá zajišťovat skupina. Hnízdí hlavně v dutinách, které si partneři společně vydlabou v uschlém dřevě nebo případně v termitištích. Kladou 1–6 vajec přímo na dno dutiny bez vystýlky. Vývoj ptáčat po vyklubání je jen pomalý, hnízdo opouští kolem věku 5–6 týdnů.[5]

Výskyt

Hlavní habitat druhu tvoří lesy, v nichž tito ptáci nejsou příliš vybíraví. Vyskytují se v opadavých i stálezelených lesích primárního i sekundárního typu, od nížin po vysoké hory. Některé druhy lze nalézt i v oblastech lidských sídel jako jsou zahrady a sady.[5]

Ohrožení

Obecně se dá říci, že tyto ptáky nic akutně neohrožuje, nicméně zánik lesních habitatů v jižní Asii pokračuje rychlým tempem, a tak se dá předpokládat, že zejména druhy s omezenou oblastí výskytu budou v budoucnu čelit ohrožení následkem úbytku přirozených stanovišť.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b BARKER, F. Keith; LANYON, Scott M. The Impact of Parsimony Weighting Schemes on Inferred Relationships among Toucans and Neotropical Barbets (Aves: Piciformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2000-05-01, roč. 15, čís. 2, s. 215–234. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.2000.0752. (anglicky) 
  2. ↑ a b MOYLE, Robert G. Phylogenetics of barbets (Aves: Piciformes) based on nuclear and mitochondrial DNA sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004-01-01, roč. 30, čís. 1, s. 187–200. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(03)00179-9. (anglicky) 
  3. ↑ a b ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 S. 168–172. (anglicky) 
  4. ↑ Jacamars, puffbirds, barbets, toucans, honeyguides. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Asian Barbets (Megalaimidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. DOI 10.2173/bow.megala2.01. (anglicky) 
  6. ↑ GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds III. Detroit: Gale. ISBN 0-7876-5362-4. S. 113–123. (anglicky) 

Literatura

  • ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky) 
  • GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds III. Detroit: Gale. ISBN 0-7876-5362-4. (anglicky) 

Externí odkazy