Medvídkovití

Jak číst taxoboxMedvídkovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďmedvídkovití (Procyonidae)
Gray, 1825
Rody
  • Podčeleď: Procyoninae
    • Procyon
    • Nasua
    • Nasuella
    • Bassariscus
  • Podčeleď: (Potosinae)
    • Potos
    • Bassaricyon
Sesterská skupina
lasicovití (Mustelidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvídkovití (Procyonidae) jsou malé až středně velké šelmy. Nejznámějšími zástupci této čeledi jsou mývalové a nosálové. Medvídkovití žijí na celém území Ameriky a divoké populace mývalů se vyskytují i v Evropě kvůli utečencům ze zajetí. Mají mírně protáhlé tělo, poměrně velkou hlavu se zašpičatělým čenichem a dlouhý ocas. Pudově veškerou potravu omývají ve vodě. Váha se podle druhu pohybuje mezi 1 až 12 kg. Na všech nohou mají pět prstů s drápy. Mývalové se vyznačují velmi šikovnými předními končetinami. Pro kynkažu je typický chápavý ocas, kterým se dokáže zavěsit na větev stromu.

Medvídkovití jsou převážně stromová zvířata a často se zdržují u vodních toků, umí výborně šplhat i plavat. Vyznačují se, kromě nosálů a částečně mývalů, hlavně noční aktivitou. Většinou žijí v malých skupinách. Samice bývají březí 60120 dní a mají 16 mláďat podle druhu. Medvídkovití jsou všežravci živí se ovocem, kořínky, ořechy, hmyzem, vejci a malými obratlovci. Řada druhů se naučila přibližovat se k lidským obydlím a díky své obratnosti a inteligenci někdy působí škody na drůbeži i v domech. Většina zástupců této čeledi se dá poměrně snadno ochočit a poslední dobou není ani moc těžké si třeba mývala nebo nosála obstarat. Potřebují ovšem velmi prostornou venkovní voliéru a rozhodně se nehodí pro chov v bytě. V zajetí se mohou dožít přes 20 let.

Systém

Čeleď medvídkovitých je na základě studií fylogenetické příbuznosti řazena následujícím způsobem.[1][2]

Dříve se do čeledi medvídkovitých řadila i panda červená (Ailurus fulgens), dnes je však patrné, že tvoří samostatnou větev (čeleď Ailuridae) na bázi skupiny Musteloidea.

Odkazy

Reference

  1. HELGEN, Kristofer M.; PINTO, Miguel; KAYS, Roland. Taxonomic revision of the olingos (Bassaricyon), with description of a new species, the Olinguito. ZooKeys. 2013-08-15, roč. 324, s. 1–83. Dostupné online [cit. 2021-03-22]. ISSN 1313-2970. DOI 10.3897/zookeys.324.5827. PMID 24003317. 
  2. KOEPFLI, Klaus-Peter; GOMPPER, Matthew E.; EIZIRIK, Eduardo. Phylogeny of the Procyonidae (Mammalia: Carnivora): Molecules, morphology and the Great American Interchange. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007-06, roč. 43, čís. 3, s. 1076–1095. Dostupné online [cit. 2021-03-22]. DOI 10.1016/j.ympev.2006.10.003. (anglicky) 

Externí odkazy