Maxmilián Josef Wratislav z Mitrovic

Maxmilián Josef Wratislav z Mitrovic
Erb rodu
Erb rodu
Narození5. listopadu 1917
Dírná
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. dubna 2002 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníNový hřbitov v Dírné
Choť(1947) Karolína, roz. Sternbergová (1924–2021)
Děti1. Karolina, provd. Ohanková (* 1948)
2. Marie Terezie, provd. Nováková (* 1954)
3. Eugen Václav (* 1961)
RodičeJosef Oswald Wratislav z Mitrovic (1883–1966) a Dorothea Josefa, roz. Thun-Hohensteinová (1884–1978)
Příbuznísestra: Arnoštka Evženie Wratislavová (1912–2006)
sestra: Marie Josefa, provd. Mensdorff-Pouilly (1914–2006)
sestra: Johanna Wratislavová (1916–1999)
sestra: Thea (Dorota) Wratislavová (1919–1985)
bratr: Arnošt Josef Wratislav (* 1922)
synovec: Adam Wratislav (* 1953)
synovec: Petr Wratislav (* 1964)
děd: Eugen František Wratislav z Mitrowicz (1855–1897)
babička: Ernestina z Thun-Hohensteinu (1858–1948)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximilian Josef Oswald Wratislav z Mitrowicz (celým jménem Maxmilián Josef Osvald Eugen František Zikmund Antonín Wratislav z Mitrovic;[1] 5. listopadu 1917 Dírná – 7. dubna 2002 Dírná)[2] pocházel z hraběcí rodiny Wratislavů z Mitrovic.

Život

Narodil se jako starší syn Josefa Oswalda Wratislava (1883–1966) a jeho manželky They Josefy, roz. Thun-Hohensteinové (1884–1978). Jeho mladší bratr Arnošt Josef (1922–?) v roce 1948 emigroval do Německa, kde strávil půl roku ve sběrném táboře. Potom bydlel půl roku v Austrálii a nakonec se usadil na Novém Zélandu.[3]

Maxmilián Josef navštěvoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1937 úspěšně složil maturitu. Ve studiu pokračoval na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze až do uzavření českých vysokých škol v roce 1939.[4] V září 1939 byl stejně jako jeho otec Josef Oswald (1883–1966) a otcův strýc Maximilian Josef (1857–1940) signatářem Národnostního prohlášení české šlechty.

V roce 1945 se věnoval správě majetku. V roce 1950 přešel veškerý majetek do správy státu. Po vystěhování ze zámku bydlel v bývalém pivovaru.[pozn. 1] V roce, kdy byl jeho rodině zestátněn majetek, byl zatčen a po čtyřech měsících osvobozen.[6] Byl zaměstnán u Státních lesů, kde pracoval jako traktorista a pak jako řidič nákladního vozu.[6] V důchodu si přivydělával jako poštovní doručovatel.[7] Vytvořil rodokmen rodu.[8]

V roce 1968 cestoval s manželkou a dětmi po střední Evropě, navštívili Rakousko, Německo a Švýcarsko. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy rodina v zahraničí nezůstala, ale vrátila se domů.[9]

Po roce 1989 mu byl statek a zámek v Dírné navrácen.

Dne 12. dubna 2002 byl pohřben do rodinné hrobky na Novém hřbitově v Dírné poté, co byla odsloužena zádušní mše ve farním kostele sv. Vavřince.

Rodina

Oženil se 25. září 1947 v kapli sv. Jiří na hradě Český Šternberk s Karolínou Sternbergovou (6. listopadu 1924 Praha – 10. července 2021 Dírná), dcerou Jiřího Douglase Sternberga (1888–1965) a jeho manželky Kunhuty, roz. Mensdorff-Pouilly (1899–1989).[10] Pár oddával pražský arcibiskup Josef Beran. Jednalo se o poslední velkou společenskou akci před zestátněním hradu. Karolína byla dámou Řádu hvězdového kříže a dámou Maltézského řádu.[10]

Narodily se jim tři děti:[2]

  • 1. Karolina (* 8. 7. 1948 Dírná), kvůli šlechtickému původu nesměla studovat, od svých patnácti let pracovala v továrně v Soběslavi[11]
    • ⚭ (13. 6. 1981 Dírná) Čeněk Ohanka (* 19. 7. 1941 Praha)
  • 2. Marie Terezie (* 31. 5.1954 Dírná), studovala na zdravotní škole[11]
    • ⚭ (12. 10.1981 Dírná) Pavel Novák (* 13. 4. 1952 Praha)
  • 3. Eugen Václav (* 25. 4. 1961 Jindřichův Hradec)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ve třech vlhkých místnostech v suterénu pivovaru bydlelo deset členů rodiny.[5]

Reference

  1. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 167. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  2. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 476. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  3. ↑ Příběhy české šlechty, s. 186
  4. ↑ Příběhy české šlechty, s. 174
  5. ↑ Příběhy české šlechty, s. 170
  6. ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 185
  7. ↑ DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 92. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  8. ↑ Příběhy české šlechty, s. 171
  9. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 92–93
  10. ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 365
  11. ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 169

Literatura

  • PLECEROVÁ, Jana. Maxmilián Wratislav, Wratislavové z Mitrovic a jejich panství Dírná. Praha, 2006 [cit. 2022-12-05]. 93 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra didaktiky a dějin dějepisu. Vedoucí práce Bohdan Zilynskyj. Dostupné online.
  • Příběhy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl, rok vydání: 1995, 2001, 2002, ISBN 80-7185-507-3, stran 408, 3. vydání

Externí odkazy