Maxmilián III. Josef (28. března 1727 Mnichov – 30. prosince 1777 Mnichov) byl bavorským kurfiřtem v letech 1745–1777, poslední z rodu Wittelsbachů v tomto úřadu.
Život
Maxmilián byl syn císaře Karla VII. Albrechta. Po zkušenostech s neslavnou účastí Bavorského kurfiřtství ve válce o rakouské dědictví, v níž se angažoval jeho otec, se Maxmilián zřekl velké politiky a zaměřil se spíše na rozvoj vlastních území. Výrazně se zasloužil o hospodářský rozmach Bavorska v této době.
Podporoval umění, obzvláště literaturu (založil Akademii výtvarných umění v Mnichově), zavedl povinnost všeobecné školní docházky a založil Bavorskou akademii věd. V roce 1747 založil nymphenburskou porcelánku, která se brzy stala světoznámou, především díky práci Franze Astona Bustelliho.
Jako zajímavost stojí za povšimnutí, že i přes svou podporu a oblibu hudby (sám se aktivně věnoval hře n ahudební nástroje i komponování), odmítl uspořádat Mozartovo vystoupení jako příliš nákladné.
Když v roce 1770 způsobila velká neúroda hladomor, Maxmilián si k zmírnění této pohromy vzal půjčku v Holandsku, prodal dokonce část klenotů z pokladnice a nechal rozdělit obilí z dvorských sýpek. Ve stejném roce nechal skrze svého duchovního rádce zakázat oberammergauerské pašijové hry s odůvodněním, „že toto největší tajemství naší svaté víry na jeviště nepatří“.
Maxmilián III. Josef se oženil 9. července 1747 v Mnichově s princeznou Marií Annou Saskou (1728–1797), dcerou polského krále Augusta III. a jeho ženy Marie Josefy Habsburské, jejich manželství však zůstalo bezdětné.
V roce 1777 Maxmilián zemřel na neštovice. Brzy nato propuká válka o bavorské dědictví, v jejímž důsledku Bavorsko ztrácí Innskou čtvrť. S jeho smrtí také vymírají bavorští Wittelsbachové a v Bavorsku nastupuje falcká linie tohoto rodu.
Vývod z předků
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maximilian III. Joseph (Bayern) na německé Wikipedii.
Literatura
- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
Externí odkazy
