Dupain získal svůj první fotoaparát jako dárek v roce 1924, což podnítilo jeho zájem o fotografii.[2] Později se připojil k fotografické společnosti NSW a po dokončení školy pracoval pro firmu Cecil Bostock v Sydney.
O prázdninách v roce 1924 se na pláži Newport Beach, Nový Jižní Wales, setkala s Olivií Cottonovou a stali se z nich přátelé sdílející vášeň pro fotografování.
Kariéra
Mládí
V roce 1934 otevřel své vlastní studio na Bond Street č.p. 24 v Sydney. Pracovali společně se svou přítelkyní z dětství Olivií Cottonovou. Studio navštěvovali jejich současníci včetně takových jako byli Damien Parer, Geoff Powell nebo Olga Sharpe.
V roce 1937 na jižním pobřeží Nového Jižního Walesu, vyfotografoval hlavu a ramena přítele Harolda Salvageho ležíciho na písku pláže Cullburra Beach. Snímek s názvem Sunbaker se stal Dupainovou nejslavnější fotografií.[3]
Negativ fotografie pořídil v roce 1937, ale snímek samotný mohl získat uznání až v polovině 70. let, neboť teprve v roce 1975 pořídil z negativu první zvětšeninu. Tu koupila v roce 1976 Národní galerie Austrálie v Canbeře a Sunbaker se stal ikonickým národním obrazem.[1][4]
Pozdnější léta
Během války sloužil Dupain u Royal Australian Air Force v Darwinu a Papui Nové Guineji, kde pomáhal vytvářet kamufláž. Válka Dupaina ovlivnila, což se odrazilo i na jeho fotografiích. Snažil se klást důraz na pravdivou dokumentaci světa a ovlivňovat tak povědomí o válce. V roce 1947 byly tyto jeho pocity ještě posíleny četbou knihy Grierson on Documentary, která definovala potřebu fotografování bez předstírání a přetvářky. Byla to „kreativní léčba skutečnosti“. Dupain horlivě „nastartoval“ své studio s novou perspektivou a opustit to, co nazýval „kosmetickou lží módní fotografie nebo reklamní ilustrace“. K odmítnutí návratu do „kosmetické lži“ reklamy Dupain řekl:
„
Moderní fotografie musí dělat víc než jen bavit, musí podněcovat myšlení a tím i jasně vyjadřovat skutečnost, rozvíjet soucitné porozumění mužů a žen a život, který žijí a vytváří.[5]
“
Jeho dokumentární dílo tohoto období se dá ilustrovat jeho fotografií Fronta na maso. Při fotografování více používal naturalistický styl „zachycující okamžik každodenní interakce [spíše než] pokus o sociální komentář“.[6][7]
V 50. letech s příchodem nového konzumu a rozvojem reklamní fotografie se k němu hlásili zákazníci z časopisů, reklamních agentur a průmyslových podniků. V mezidobí věnoval čas své lásce – architektuře, kterou fotografoval po většinu svého života.
Jeho snímek lidí na pláži byl přetištěn na poštovní známce připomínající 150 let fotografie v Austrálii v roce 1991.[9]
Osobní život
V roce 1939 (nebo r. 1937?), po vypuknutí druhé světové války, se Dupain oženil s fotografkou Olivií Cottonovou, ale brzo poté se rozvedli. O deset let později si Dupain vzal Dianu Illingworthovou a spolu měli dceru Daninu a syna Rexe, který se také stal fotografem.
Dupain ve své práci pokračoval až do smrti v roce 1992.
↑Max Dupain [online]. [cit. 2010-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-29.
↑www.mdaa.com.au [online]. [cit. 2010-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-20.
↑DUPAIN, Max - Sunbaker [online]. National Gallery of Australia [cit. 2008-11-25]. Dostupné online.
↑Modern photography must do more than entertain, it must incite thought and by its clear statements of actuality, cultivate a sympathetic understanding of men and women and the life they live and create.
↑"capturing a moment of everyday interaction [rather than] attempting any social comment"
↑DUPAIN, Max - Meat Queue [online]. National Gallery of Australia, 2008-11-25 [cit. 2008-11-25]. Dostupné online.
↑O'FARRELL, Patrick. UNSW - A Portrait. [s.l.]: University of New South Wales Press Ltd, 1999. Dostupné online. ISBN0868406171. Kapitola 3, s. 116. (English)