Hornig působil jako městský lékař v Chebu. Jeho význam spočívá především v tom, že jako první popsal léčivé účinky a lékařské využití Chebské kyselky. Ve své knize z roku 1614 popisuje účinky dnešního Františkova pramene pod označením Slatinská kyselka, které rozšířil ve své druhé knize z roku 1617, v níž popsal složení pramene. Kniha se v roce 1623 dočkala ještě druhého vydání. Jeho spisy vyvolaly pozornost v lékařských kruzích.
V březnu 1629 byl za svůj protest proti radním vězněn a z důvodu svého luteránského vyznání byl po bitvě na Bílé hoře vykázán z Chebu a emigroval. Odešel nejprve do Thiersheimu a následně do Norimberka, kde se trvale usadil.
Měšťanský Hornigův dům
Na nároží náměstí Krále Jiřího z Poděbrad č. 42 a Kamenné ulice 489/1 stojí měšťanský Hornigův dům pojmenovaný po Mathesi Hornigovi. Po Hornigově emigraci byl dům v roce 1634 prodán.[1]