Masarykovo náměstí (během komunistické totality Náměstí Vítězného února) je centrální náměstí v Jilemnici v okrese Semily. Má plochu 5 042 m2. Dominantou náměstí je klasicistní radnice, barokní kašna, budova staré spořitelny, sousoší svatého Vavřince, svatého Jana Nepomuckého a svatého Kříže či Sousoší Panny Marie, svaté Barbory a svaté Maří Magdalény.
Historie
Demonstrace na Masarykově náměstí v roce 1907
Masarykovo náměstí bylo přirozeným centrem města již od první písemné zmínky o městu. Původně na náměstí stály dřevěné stavby, avšak během četných požárů (hlavně 1788, 1803, 1838) vyhořely a byly strženy. Roku 1723 bylo postaveno sousoší Panny Marie, svaté Barbory a svaté Maří Magdalény. Na náměstí se konaly trhy a jarmarky.
Na přelomu 19. a 20. století bylo náměstí elektrifikováno a poprvé vydlážděno. Zhruba kolem roku 1909 byl na náměstí v zimě postaven první sněhový Krakonoš. Tradice stavby sněhových strážců hor pak zůstala zachována s malými přestávkami do současnosti.[1] Během jilemnického povstání roku 1945 fungovalo jako shromaždiště povstalců. Po únorovém převratu bylo přejmenováno na Náměstí Vítězného února (podobně byla přejmenována návazná ulice Jana Harracha na Gottwaldovu třídu). V 60. letech bylo náměstí předlážděno: dosud dominantní úhlopříčná spojnice ulic Kavánova a Valdštejnská zanikla, průjezdná doprava se přestěhovala na obvod náměstí, autobusová stanoviště byla vymístěna do Jungmannovy ulice a ve zklidněné středové části náměstí bylo zřízeno parkoviště.[2]. 24. listopadu1989 se zde konala demonstrace za pád komunismu.[3]
Při rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě v půli 90. let bylo náměstí potřetí předlážděno a dostalo nové veřejné osvětlení. V roce 2009 proběhla velká revitalizace náměstí za 23,481 milionu Kč: Celé náměstí bylo počtvrté předlážděno, střední část vyvýšena a byla zde zrušena parkovací místa tak, aby střed náměstí sloužil pouze pěšímu provozu. Zároveň byly vybudovány parkovací zálivy po vnitřním i vnějším obvodu, a v severním rohu náměstí byl zasazen jilemnický erbovní strom - jilm horský.[4] Tato revitalizace si vysloužila částečnou kritiku zejména kvůli snížení počtu parkovacích míst, zavedení parkovacích automatů a formě nových obrubníků, které neumožňují průběžné strojní shrnování sněhu. Erbovní jilm po deseti letech uhynul a musel být nahrazen novým jedincem. Pro jeho výsadbu bylo z náměstí vykopáno cca 70 m³ původní půdy a nahrazeno novým kamenným a výživným balem se zavlažovacím a kanalizačním systémem. Nový strom byl zasazen v listopadu 2020 a dlažba okolo něj byla omezena.[5]
V současnosti (2022) tak náměstí slouží pěšímu i motoristickému provozu, s přibližně 60 placenými parkovacími místy. V květnu se zde konává májový jarmark, v červenci letní kulturní podvečery, v srpnu zde sídlí zábavní atrakce využívající Svatovavřineckou pouť, v prosinci vánoční jarmarky. Příležitostně slouží náměstí i dalším akcím, jako jsou komerční pivní slavnosti, politická shromáždění, propagační akce dopravní bezpečnosti, ekologické výchovy atd.
Klasicistní budova s věží na jižním konci západní fronty, postavena roku 1781. Roku 1854 byly z iniciativy purkmistra Dominika Jerie na radniční věž instalovány legendární jilemnické opakovací hodiny.
Secesní (pseudorenesanční) budova navržená architektem Janem Vejrychem z roku 1911. Do roku 2005 byla užívána k peněžním službám, dnes malou část budovy obývá informační centrum a zbytek chátrá.
Jarmark na jilemnickém náměstí roku 1897
Kašna
Empírová kašna ve středu náměstí byla postavena v letech 1835 až 1836 jako zdroj pitné vody i protipožární nádrž. Zakázka byla zadána staviteli Janu Suchardovi, sochaři Aloisi Kofránkovi a kameníku Janu Josefovi. Vnější strany nádrže jsou bohatě zdobeny. Na jižní straně se nachází štít olemovaný hadem a uprostřed s letopočtem dokončení kašny. Východní stěna nese oválný štít lemovaný vavřínovým věncem a v něm znak města Jilemnice, Jilm. Na severní straně nalezneme reliéfNeptuna a na západní straně je pouze prázdný heraldický štít.[6]
Sousoší svatého Vavřince, svatého Jana Nepomuckého a svatého Kříže
Sousoší bylo postaveno na náměstí ve stejný rok jako kašna, tedy roku 1836, avšak sochy byly zhotoveny již roku 1710. Kříž stál původně v polích za městem, kde jej nechal postavit obchodník Karel Hrubý roku 1799.[7]
Sousoší Panny Marie, sv. Barbory a sv. Máří Magdaleny
Sousoší z červeného pískovce na obdélníkovém základě bylo vytvořeno roku 1723 neznámým mistrem z Braunova okruhu.[8] Při velkých slavnostech zde byly slouženy mše svaté.
Dům čp. 9
Pozdně barokní patrový dům postavený na konci 18. století. Roku 1997 byl poškozen požárem a vykoupen městem, to však nemělo finance na jeho opravu. Zakoupil jej proto soukromník a v současnosti je v něm provozována restaurace a penzion.[9]
Dům čp. 10
Pozdně barokní řadový dům z roku 1772. Nechal si jej vystavět pláteník a pozdější starosta Josef Jiří Kos. Po požáru města roku 1838 byl objekt klasicistně přestavěn a získal zhruba dnešní podobu, včetně fasády s bohatou štukovou výzdobou.[10] Roku 1860 zde bylo, v prvním patře, sehráno první představení jilemnických ochotníků. Roku 1871 dům zakoupil bývalý starosta města Dominik Jerie a bydlel zde i další ze starostů, jeho syn František Xaver Jerie.
Dům čp. 80
Městský dům z konce 18. století, který po požáru roku 1838 prošel přestavbou. Jeho podobu bohužel poznamenaly nevhodné stavební zásahy z 60. let20. století.[11]
Fotogalerie
Jilemnická radnice
Městská spořitelna
Barokní kašna z roku 1836
Sousoší svatého Vavřince, svatého Jana Nepomuckého a svatého Kříže
Sousoší Panny Marie, svaté Barbory a svaté Maří Magdalény
Dům čp. 9 (růžový)
Dům čp. 10
Dům čp. 80
Jilemnické náměstí v zimě 2012 - lze vidět rozestavěného sněhového Krakonoše
.JPG)
