Masáž je postup, při kterém se aplikuje tlak prstu na svaly. Některé masážní postupy mohou být součástí fyzioterapie. Obvykle tomu tak není a řada dalších postupů, ačkoliv jejich propagátoři různým způsobem zmiňují klinický efekt, postrádá jakýkoliv důkaz klinické efektivity ve smyslu medicíny založené na důkazech. Zejména v případě některých tvrzení, například tvrzení o zrychlení hojení, o snížení náchylnosti k infekcím, nebo o zlepšení krevního oběhu, je efekt nepravděpodobný i z biologických důvodů. Většinu masáží (masážních terapií) lze proto pokládat za procedury spadající buď do kategorie wellness, nebo přímo mezi metody alternativní medicíny (např. akupresura, Dornova metoda, nebo kraniosakrální terapie).^[1] Osoba, která provádí masáže, se označuje jako masér. V české Národní soustavě povolání není masér zdravotnický pracovník, protože masáž není považována za léčebný úkon. Způsobilost získává absolvováním maturitního oboru Masér sportovní a rekondiční.^[2] Vedle toho existují rekvalifikační kurzy Masér akreditované u MŠMT.

V každé kultuře existuje určitá forma terapeutické masáže;^[zdroj?] popisy mnoha metod, které jsou používány dodnes, známe z nejstarších zapsaných lékařských textů. Čínský rukopis z roku 2700 př. n. l. doporučuje každé ráno provádět automasáž „proti nachlazení, pro udržení vláčnosti orgánů a jako prevence proti zdravotním potížím“.^[zdroj?] Podstatně mladší je švédská masáž, kterou kolem roku 1830 popsal Pehr Henrik Ling a která se v západních kulturách považuje za základní formu masáže, „klasickou“ masáž.

Existuje přes 100 různých druhů masáží vycházejících z různých kulturních základů. Jednotlivé druhy masáží se vzájemně prolínají. Je to díky svébytnosti masérů, kteří se postupem své praxe vyvíjejí, studují různé masážní techniky či terapeutické metody a jejich pochopení vnáší do masáží jejich osobitost.

Při těchto technikách se používá tření nebo posun tkáně po spodních vrstvách.

• švédská masáž – „klasická“ masáž využívající různé způsoby tření a hnětení;^[3] v západních kulturách je považována za základní formu masáže
• reflexní masáž – typ nepřímé masáže která je prováděna na chodidle a nártu nohou;^[4] používá se v případě, když nelze z různých důvodů masírovat přímo postižený orgán
• aroma masáž – klasická masáž spojená s ošetřením celého těla nebo jeho částí vonnými oleji
• lymfatická masáž (lymfodrenáž) – používá rytmické hnětení a zlepšuje tak tok tkáňového moku, zmírňuje otoky
• bowenova terapie – velmi jemná manipulace s měkkou tkání, kdy terapeut svými prsty nebo palci pohybuje kůží přes sval nebo šlachu, poté vyvíjí velmi jemný tlak a po krátké čekací době a stále pod stejným tlakem sklouzne s kůží zpět; mezi jednotlivými sériemi pohybů jsou asi 2minutové pauzy
• medová masáž – ruská technika, používá přilnavosti medu nanášeného na kůži k intenzivní práci s podkožím
• lomi lomi – havajská technika, pracující s tlaky i třením ve vhodném rytmu
• vodní masáž – kombinuje hydroterapii a masáž; používá se k ošetření nejrůznějších bolestí svalů a kloubů, například artritidy; jednou z forem je perličková koupel
• ajurvédská masáž – tradiční indický systém léčení, který sahá do roku 1800 př. n. l., využívá terapeutické masáže a kombinuje je s nanášením hojivých aromatických olejů a bylin

Používá se zde tlak prstů a jiných částí těla.

• akupresura – Při léčbě se aplikuje fyzický tlak na akupunkturní body nebo „body aši“ s cílem vyčistit blokády v těchto meridiánech. Tlak může být vyvíjen rukou, loktem nebo různými nástroji (např. pomocí podložky s malými špičatými hroty).^[5][6]
• reflexologie – americká varianta akupresury; obdobně jako reflexní masáž využívá stlačování specifických bodů, obvykle na chodidlech či na rukách
• thajská masáž – masáž kombinovaná s natahováním a protahováním, spojující prvky akupresury a jógy; vychází z existence energetických linií, tzv. sén, na nichž leží akupresurní body.
• japonská masáž shiatsu
• rolfing – technika původem z USA, zaměřuje se na hluboké struktury pojivové tkáně – tzv. fascii
• kraniosakrální terapie – technika původem z USA, byla vyvinuta v roce 1977. Jejími tvůrci jsou chiropraktik John Upledger a doktor Ernest Retzlaff. Zaměřuje se na měkké tkáně a tělní tekutiny. Hledá poruchy kraniosakrálního systému, kam patří lebka, páteř a křížová kost, propojené pomocí údajných „pulzů“ mozkomíšního moku. Poruchy se napravují pomocí lehkého tlaku (asi jako váha pětikorunové mince) na různá místa systému, čímž se má normalizovat proudění tekutiny a energie kraniosakrálním systémem.
• Masáž horkými kameny – používá nahřáté lávové kameny, které mají schopnost dlouho v sobě kumulovat teplo. Současně se používá aromatický přírodní olej.
• sázení baněk (baňkování) – používá předem zahřátých nádobek, většinou skleněných, které při chladnutí vyvíjejí podtlak na kůži a podkoží. Působí nepřímo přes jednotlivé reflexní zóny na příslušné orgány
• moxování – požehování: stimulace akupunkturních bodů teplem – nahříváním moxovacími tyčinkami vyrobenými z pelyňkového vláka
• Dornova metoda – manuální terapie, pro korekci kloubů a obratlů.

Masáž miminek je soustavou velmi jemného a citlivého masírování, která pomáhá k upevnění pouta mezi matkou a dítětem (tzv. bonding), které je nezbytné pro zdravý tělesný i psychický vývoj dítěte. Masáž obecně je v naší kultuře spojována s představou rehabilitace nebo korekce zdravotního stavu. Avšak u národů, které žijí v sociálně semknutějších společenstvech, je masáž – a zvláště masáž dětí – formou komunikace.

Tyto masáže pomáhají při léčebných postupech fyzioterapeutů.

Tzv. masáž srdce je ve skutečnosti stlačování hrudníku v rámci záchrany života u srdeční zástavy.

Pokud nechápeme sportovní masáž jako typ základního kurzu umožňující masérovi získání živnostenského listu, jedná se především o masáže sportovců. Vrcholoví sportovci využívají sportovní masáže, aby zkrátili čas potřebný k regeneraci a díky tomu mohou zvýšit tréninkové dávky. Ty rozdělujeme podle jejich použití:

masáž prováděná ve vysokém tempu s postupně rostoucí hloubkou a razancí. Má za cíl připravit svalstvo sportovce na okamžitě následující sportovní výkon. Používají se nejčastěji lihové prostředky, častěji hřejivé.

Klidná delší masáž sloužící k uklidnění svalstva sportovce po sportovním výkonu a jeho regeneraci. Prováděná delší dobu po sportovním výkonu slouží k odplavení laktátu ze svalstva. Používají se chladivé prostředky, častěji olejové.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu masáž na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo masáž ve Wikislovníku