María Antonia Pereira

Ctihodná
María Antonia od Ježíše
Bosá karmelitánka
Narození17. října 1700
El Penedo, Španělsko
Úmrtí10. března 1760 (ve věku 59 let)
Santiago de Compostela, Španělsko
Svátekpřipomínka 10. března
Státní občanstvíŠpanělsko
ŘádOrder of Discalced Nuns of the Blessed Virgin Mary of Mount Carmel
Vyznáníkatolická církev
Uctívána církvemiŘímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

María Antonia Pereira y Andrade (řeholní jméno: María Antonia od Ježíše; 17. října 1700, El Penedo10. března 1760, Santiago de Compostela) byla španělská řeholnice Řádu bosých karmelitánů.

Život

Narodila se 17. října 1700 v El Penedo.[1]

V sedmi letech se naučila metodě křesťanské meditace, kterou prováděla celý život. Po smrti otce se s matkou přestěhovala do Baiony, kde pracovala jako služebná.[1]

Roku 1722 se provdala za Juana Antonia Valverde Domínguez, se kterým měla dvě děti; Sebastiána Antonia a Leonoru. Obě děti vstoupili do dominikánských klášterů.[1]

Když se její manžel odstěhoval do Cádizu a Sevilly, prohloubila se v ní i díky mystickým zážitkům touha po řeholním životě. Roku 1728 složila se svolením svého manžela slib čistoty a následující rok se stala karmelitánskou terciářkou. Během Svatého týdne zažila silný mystický zážitek z umučení Krista.[1]

V tomto období se naučila číst a psát a pod vedením svého zpovědníka začal psát svou autobiografii. Při návštěvě Sevilly se jí podařilo přesvědčit manžela, aby oba vstoupili do kláštera. Juan Antonio se připojil ke karmelitánské koleji svatého Cyrila a María se pokusila založit klášter v Santiagu de Compostela. Protože se jí tento projekt nepodařilo uskutečnit, vstoupila do kláštera Corpus Christi v Alcalá de Henares. Dne 19. března 1734 složila své řeholní sliby a roku 1741 byla zvolena převorkou.[1]

S přispěním dvou dobrodinců a po dlouhých jednáních mezi generálním převorem bosých karmelitánů a španělskými civilními úřady zahájila roku 1748 stavbu kláštera v Santiagu. Roku 1750 se stala převorkou nového kláštera a po skončení funkčního období sloužila jako vratná. V těchto letech pokračovala v psaní své autobiografie a také knihy Edificio Espiritual.[1]

Roku 1757 byla opět zvolena převorkou, ale roku 1759 se vzdala funkce a vrátila se na místo vrátné.[1]

Zemřela 10. března 1760.[1]

Proces svatořečení

Proces byl zahájen 25. července 1990 v arcidiecézi Santiago de Compostela. Dne 7. listopadu 2018 uznal papež František její hrdinské ctnosti.[2]

Reference