Maráthská říše, též Maráthská konfederace, byl v letech 1674–1818 stát, který v polovině 18. století zaujímal velkou část území současné Indie. Jak název říká, vznikl na území, které původně obývali Maráthové, v západní části střední Indie. Jeho vládcové se nazývali péšvové.
Stát byl založen Šivádžím z rodu Bhónslů, v rámci bojů s islámem, zejména s Aurangzébem, Bidžápurem a ahmadnagarským sultanátem. Když se rody Bhónslů, Gájakvárů, Hólkarů a Sindhijů dohodly na spolupráci, vznikla rozsáhlá Maráthská konfederace, která se rozkládala na značné části střední a severní Indie a definitivně ukončila mogulskou nadvládu nad subkontinentem, která započala roku 1526. Říše byla na svém vrcholu za vlády Báladžího Bádžího Ráa (vládl v letech 1740–1761). V roce 1761 byl ovšem Báladží poražen ve třetí bitvě u Pánípatu, což byl počátek úpadku. Následovaly vnitřní rozbroje, které říši ještě více oslabily. Maráthská říše pak ještě svedla tři války s Brity (tzv. anglo-maráthské války v letech 1776–1818), ale nakonec jim podlehla. Území zabrala britská Východoindická společnost.[1]
Odkazy
Reference
↑ Maráthská říše. leporelo.info [online]. [cit. 2017-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-17.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maráthská říše na Wikimedia Commons