Jeho Svatost Martin IV.
189. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	22. únor 1281
Uveden do úřadu	23. března 1281 (konsekrace)
Pontifikát skončil	28. března 1285
Předchůdce	Mikuláš III.
Nástupce	Honorius IV.
Svěcení
Biskupské svěcení	23. března 1281
Kardinálská kreace	17. prosince 1261
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	kardinál-kněz u Santa Cecilia in Trastevere (1261–1281)
Osobní údaje
Rodné jméno	Simon de Brion
Datum narození	mezi lety 1210–1220
Místo narození	Andrezel, Francie
Datum úmrtí	28. března 1285
Místo úmrtí	Perugia, Papežský stát
Místo pohřbení	Katedrála San Lorenzo, Perugia
Seznam papežů nosících jméno Martin multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin IV. (lat. Martinus IV.; mezi lety 1210–1220, Andrezel – 28. březen 1285, Perugia), narozen jako Simon de Brion, byl papežem od 22. února 1281^[1] do 28. března roku 1285.

Narodil se jako Simon de Brion, o jeho původu a prvních letech se neví, objevil se až jako arcijáhen v Rouenu a kanovník v Tours. V roce 1260 se Brion stal kancléřem francouzského krále Ludvíka IX. V roce 1261 byl jmenován kardinálem titulárního kostela Santa Cecilia v Římě, a opakovaně do úřadu papežského legáta u francouzského dvora. Od roku 1262 stál v čele inkvizice. Půl roku po smrti papeže Mikuláše III. byl na nátlak Karla I. z Anjou krále obojí Sicílie 22. února 1281 zvolen papežem. Tomuto králi dělal totiž kaplana pro soudní záležitosti. Pro trvající nepokoje musel papežskou kancelář přesunout do Orvieta.

Jeho jméno vzniklo chybnou záměnou jmen Martin a Marinus ve středověkých kronikách. Marinus I. a Marinus II. v nich byli uvedeni jako Martin II. a Martin III., a proto Brionův pontifikát byl zapsán jako Martina IV., ačkoli před ním byl jen papež Martin I.

Byl to slabý papež i politik a rozhodoval vždy jako Francouz. Skutečným vládcem papežských států byl Karel I. z Anjou, který usiloval o dobytí Byzance. 18. listopadu 1282 vyzval papeže ke křížové výpravě a k vyhnání byzantského císaře Michaela VIII., jehož papež ochotně vyhlásil za kacíře. Konfliktu předcházely sicilské nešpory 31. března 1282, kdy tamní obyvatelé povstali proti francouzskému králi. Na Sicílii se dne 4. září 1282 vylodil Petr III. z Aragonu, zeť krále Manfreda. Papež jej dal 21. března 1283 uvěznit a 5. května 1284 jmenoval aragonským králem Karla z Valoise, syna Filipa III.

Následovala francouzská agresivní válka, vedená dynastickým zájmem, ale přesto papežem prohlášena za křížovou výpravu, skončila úplnou porážkou francouzské floty. Půl roku před smrtí Karla I. 7. ledna 1285 byl jeho dědic Karel 5. června 1284 zajat aragonskou flotou. Martin IV. zrušil jednání, které zahájil jeho předchůdce o císařské korunovaci krále Rudolfa I. Habsburského.

Zemřel v Perugii a byl pohřben v místní katedrále.

Jeho špatnou vládu připomněl Dante Alighieri ve 24. zpěvu Božské komedie, v Očistci.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin IV. na Wikimedia Commons

• RENDINA, Claudio: Příběhy papežů, dějiny tajemství. Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 372 – 373.

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.