Markéta Brabantská (francouzsky Marguerite de Brabant, nizozemsky Margaretha van Brabant, 9. února 1323 – 1380) byla hraběnka z Flander, Nevers a Rethelu.
Život
Byla dcerou brabantského vévody Jana III. a Marie, dcery hraběte Ludvíka z Évreux. 6. června či 1. července 1347 byla v Saint-Quentin provdána za sedmnáctiletého flanderského hraběte Ludvíka II.[1]
Ženichův otec krátce předtím zahynul v bitvě u Kresčaku a anglický král doufal, že se mu podaří za mladého hraběte provdat svou dceru Isabelu a tím chtěl uzavřít anglicko-flanderské spojenectví. Ludvík ovšem nehodlal spojit svůj život s dcerou muže, který mu zabil otce a z dočasného vězení svých proanglicky naladěných pánů uprchl ke dvoru francouzského krále Filipa VI. Ten nelenil a urychleně jej oženil právě s Markétou, dcerou svého spojence.
| „
|
... hrabě kvůli nepokojům v zemi uprchl do Francie, kde ho přijali s otevřenou náručí. Všichni hned předvídali..., že je tím konec jeho zasnoubení s Isabelou. Nemalou radost z toho měl vévoda Jan Brabantský, jenž se ze všech sil snažil , aby hraběte získal pro ruku jedné ze svých dcer...
|
“
|
| — Jean Froissart[2]
|
Roku 1355 zemřel Markétin otec a Ludvík se zmocnil titulu brabantského vévody. Nebyl schopen se prosadit proti švagrové Johaně a po dvou letech bojů roku 1357 uzavřeli oba soupeři mír. Ludvík získal jako odškodnění panství Mechelen a město Antverpy.
Markéta zemřela roku 1380 a byla pohřbena v kolegiátním kostele svatého Petra v Lille. Ze tří dětí, které manželovi porodila, se dospělosti dožila pouze dcera, pojmenovaná po matce, která se stala flanderskou dědičkou.
Vývod z předků
Reference
Externí odkazy
.jpg)
