Mariánská zjevení neboli zjevení Panny Marie je označení pro údajně nadpřirozené události, ve kterých se Panna Maria zjevuje některým lidem, nejčastěji křesťanům – ne však vždy, ale často lidem katolického vyznání – aby sdělila nějaké „nebeské poselství“.[1] Zjevení se uskutečňují na různých místech celé planety (někdy se opakují i na místech, kde k nim došlo před několika lety). Výklad zjevení bývá různý. Některá jsou interpretována jako psychologický fenomén (výplod mozku, fantazie), jiná jako náboženský fenomén či teofanie (zjevení Boží).
Popis zjevení
Bernadetta Soubirousová v roce 1863
Panna Maria je často vizionáři popisována jako menší a velmi krásná Paní a vůči předešlým zjevením, s odlišnými znaky, zejména co se účesu a šatů týče.
Římskokatolická církev nenutí své věřící věřit zjevení, tato zjevení nejsou pro věřící žádným způsobem závazná. Církev pouze prohlašuje, že zjevení neodporuje žádnému z článku víry. Často je to nepřesně označováno jako uznání zjevení, ačkoliv o nadpřirozené podstatě takového zjevení církev přímo nic neříká.
Známá mariánská zjevení
Socha Panny Marie Lurdské v jeskyni Masabielle (na údajném místě jejího zjevování)
Kritici (zejména ateističtí) popírají pravost zjevení s tím, že se jedná buďto o sugesci, nebo o podvod, a poukazují na to, že zjevení přicházejí někdy velice vhod, aby posílila pozici církve.[zdroj?]
Například ve Francii19. století bylo postavení katolické církve vážně oslabeno francouzskou revolucí, při níž se dostaly do konfliktu s církví nové mocenské struktury. Buržoazie se cítila ohrožena církví, protože mnoho jejího nově nabytého nemovitého majetku patřilo původně katolické církvi, která si na něj stále činila nárok. V této době došlo k údajnému zjevení Marie dívce Bernadettě, což dle kritiků umožnilo katolické církvi uhájit alespoň částečně své pozice.
