Konkrétní problémy: členění textu do smysluplných odstavců nikoli jednořádkových, redukce zbytečných detailů o tvorbě jednotlivých alb, prostě encyklopedizace textu
Marika Gombitová se narodila v Turanech nad Ondavou na východě Slovenska. Vyrůstala v hudebně založené rodině, otec hrál na housle, v kostele na varhany a také zpíval. Má sestru a tři bratry. Studovala hru na klavír v Lidové škole umění ve Stropkově, vyhrála i okresní soutěž kytaristů, ale nejvíc milovala zpěv a svůj vzor, americkou zpěvačku Janis Joplin. Zpívat začala jako třináctiletá se svými bratry v amatérské skupině Matador.
Během studia na Střední průmyslové škole strojnické v Košicích (absolvovala v roce 1976) zpívala ve skupině Profily (1972–1974) a také v košických tanečních orchestrech J. Olajoše a J. Szabadoše.
V roce 1976 přijala nabídku Jána Lehotského připojit se k jeho skupině Modus a 1. července se tak stala profesionální zpěvačkou. Zprvu hrála na conga a měla na starosti sbory. Vytrvale na sobě pracovala a brzy se stala hlavní zpěvačkou skupiny. Skupině se podařilo prosadit se s výhradně původním repertoárem, do roku 1980 nahrála dvě řadová alba a jedno anglické. Kapela Modus absolvovala během pěti sezon několik set koncertů doma i v zahraničí (Německo, Polsko, Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko, Rusko, Vietnam a Laos).
V tomto období nahrála i Marika Gombitová svá první dvě řadová alba – Dievča do dažďa (1979) a Môj malý príbeh (1981). Od začátku kariéry měla štěstí na dobré autorské zázemí. Spolupracovala s předními osobnostmi slovenské hudební scény (Ján Lehotský, Pavol Hammel, Marián Varga, Ján Lauko) a zvláště dlouholetým spojením s básníkem a textařem Kamilem Peterajem vytvořila styl, propojující rock a pop s šansonem a poezií.
Samostatnou kapitolou jsou úspěchy na Bratislavské lyře, nejvýznamnějším slovenském hudebním festivalu. Se skupinou Modus se zde představili poprvé v roce 1976 v nesoutěžní části. Rok 1977 už přinesl kapele vítězství v podobě zlaté Bratislavské lyry za píseň Úsmev. V dalším ročníku (1978) soutěžila Gombitová jako sólistka s písní Študentská láska a vyzpívala zlato v domácí i mezinárodní soutěži. V roce 1979 prezentovala baladu Vyznanie a získala stříbro. V roce 1980 byla oceněná bronzovou Bratislavskou lyrou za duet s Jánem Lehotským Tajomstvo hier.
Talent Mariky Gombitové brzo překročil i hranice vlasti – jednu z cen získala na Schlagerfestivalu v Drážďanech a vrcholem bylo vítězství na mezinárodním písňovém festivalu Intervize v polských Sopotech 1980 (s písněmi Vyznanie a Chcem sa s tebou deliť).
V roce 1980 si zahrála hlavní roli v dnes již kultovním televizním muzikálu Neberte nám princeznú. Posledního listopadu 1980, při návratu z koncertu v Brně, následkem dopravní nehody ochrnula od sedmého obratle dolů.[1]
I po nehodě pokračovala v koncertování, její dvě koncertní turné Mince na dne fontán a Adresa ja, adresa ty trvala celkem pět sezon. Vystupovala s nimi po celém Československu a čtyřikrát vyprodala pražskou Lucernu. S druhým turné získala hlavní cenu v celostátní soutěži koncertních programů.
Po více než 150 sólových koncertechv období 1983–1987 se soustředila především na televizní a charitativní vystoupení. Do konce roku 1980 natočila pět desítek televizních programů a od té doby dalších 110.
Ke dvěma sólovým albům, natočeným před úrazem, Marika Gombitová vydala dalších sedm a tři anglické verze. Podílela se i na dvou albech skupiny Modus.
Na dvojalbum Mince na dne fontán z roku 1983 si první polovinu skladeb složila sama a druhou Ján Lehotský. Za toto album získala Zlatý erb Opusu – za nejlepší nahrávku roku.
V roce 1984 vyšlo páté album No. 5 – autorkou všech písní je Gombitová. Aranžérsky se podíleli Laco Lučenič a Peter Breiner.
I na dalších albech si složila většinu skladeb. Písně ze šestého alba Voľné miesto v srdci (1986) tvořily základ koncertního turné Adresa ja, adresa ty.
Na další úspěšné album Ateliér duše (1987), které nahrála s Vašem Patejdlem, zařadila i duet s Karlem GottemNeznámy pár. S názvem Ateliér duše také vyšla první hudební videokazeta na slovenském trhu.
Jako první slovenská zpěvačka se Gombitová objevila v rakouské hitparádě Die Grossen Zehn. Na pozvání Stevieho Wondera si s ním dvakrát zazpívala během jeho návštěvy Bratislavy. Ve dnech sametové revoluce vznikalo ve spolupráci s Andrejem Šebanem album Kam idú ľudia? (1990).
Deváté řadové album Zostaň natočila v roce 1994 společně s Vašem Patejdlem a Gabem Dušíkem.
V roce 1996 získala cenu Grand Prix Svazu autorů a interpretů za celoživotní přínos populární hudbě.
V roce 2000 si Marika Gombitová složila nejen hudbu, ale i text k písni Prosba. Následovaly dva duety s Mirem ŽbirkouNespáľme to krásne v nás (2001) a Tajnosľubná (2005), a také píseň z muzikálu Adam Šangala Tak som chcela všetkých milovať (2007).
V roce 2014 se zapojila jako jediná žena mezi 20 osobnostmi české a slovenské kultury do charitativní akce na podporu lidí bojujících s nepřízní osudu. Od tohoto roku se opět zúčastňuje i dalších charitativních a televizních projektů. V roce 2015 nazpívala titulní píseň Ten príbeh za náš sen stál pro pohádku Sedem zhavranelých bratov. V září 2016 vystoupila jako host na turné Road to Abbey Road Mira Žbirky. V říjnu téhož roku se konal v Bratislavě její narozeninový koncert Marika Gombitová & priatelia a vyšla kniha Úlomky spomienok (Úlomky vzpomínek), první oficiální autobiografie, na jejímž vzniku se Marika osobně podílela. V prosinci 2017 potěšila své fanoušky v Praze vánočním koncertem Sen Mariky Gombitové. V roce 2018 převzala z rukou prezidenta Andreje Kisky Pribinův kříž I. třídy[2] za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti populární hudby. Ve stejném roce se stala první ženou, která získala Velkou cenu SOZA za celoživotní dílo.
Dodnes se jejích hudebních nosičů prodalo více než milion. V exkluzivní anketě 100 nejlepších slovenských alb je ze všech interpretů zastoupená nejvyšším počtem titulů – devíti alby.
Marika Gombitová nazpívala více než 230 písní, u 64 skladeb je podepsaná jako autorka hudby.
Mnohokrát bodovala v anketách popularity – Zlatý slavík (3× stříbro, 2× bronz), Slovenský slávik (2× zlato), Slávik (5× stříbro, 2× bronz), OTO (zlato, 2× stříbro, bronz, Síň slávy).
Stala se hudební ikonou, získala mnohá ocenění jako Zpěvačka století nebo Žena 21. století. Její píseň Vyznanie zvítězila v anketě Hit století[3] a je asi nejemotivnější skladbou v historii slovenského popu. Je nazývána nekorunovanou královnou slovenské populární hudby a právem patří mezi nejvýraznější osobnosti slovenské kultury.
Diskografie
Sólová diskografie
1979 – Dievča do dažďa
1981 – Môj malý príbeh
1982 – Slnečný kalendár
1983 – Mince na dne fontán
1984 – No. 5
1986 – Voľné miesto v srdci
1987 – Ateliér duše
1990 – Kam idú ľudia?
1994 – Zostaň
Sólová diskografie (anglicky)
1981 – Rainy Day Girl
1984 – My friend the Tree
1985 – No. 5
Modus s Marikou Gombitovou
1979 – Modus
1980 – Modus (anglická verze)
1980 – Balíček snov
1981 – 99 zápaliek
1983 – Záhradná kaviareň
Singly
1977 – Úsmev / Deň ako z pohľadnice
1977 – Boľavé námestie / Ty vieš, mama
1978 – Študentská láska (orchester G. Broma) / Podnájom
