Pocházela z italské šlechtické rodiny, jejím otcem byl Baldassare di Biglia, hrabě di Sarona, po matce Giustině Visconti Borromeo byla příbuznou sv. Karla Boromejského.[3] Dětství strávila v rodném Miláně a dostalo se jí vynikajicího vzdělání, plynně mluvila italsky, španělsky, francouzsky, ovládala také němčinu a latinu. Později přesídlila do Španělského Nizozemí (dnešní Belgie), kde byla dvorní dámou u bruselského dvora místodržitelkyIsabely Kláry Evženie. Po několikaměsíčních přípravách se v roce 1606 v Bruselu provdala za hraběte Karla Buquoye (1571–1621). Věnem obdržela 55 000 zlatých a také panství Farciennes na území lutyšského biskupství. Ve Farciennes později často pobývala, žila ale také na buquoyských zámcích Vaux nebo Mons a nadále u místodržitelského dvora v Bruselu. Vzhledem k vojenským závazkům Karla Buquoye si společného manželského života příliš neužili, naposledy se viděli v roce 1618.
Po smrti Karla Buquoye se stala správkyní rodového majetku za nezletilého syna Karla Alberta (1607–1663). Nejprve setrvala v Bruselu a správou majetků v jižních Čechách pověřila Filipa Van Straten. Ten však hospodařil více pro sebe a obohacoval se na úkor Buquoyů, o své nároky se přihlásili také dědicové Švamberků postižení procesem konfiskací.[4] Marie Magdalena proto v roce 1623 přijela do Čech, aby osobně dohlížela na synův rozsáhlý majetek v jižních Čechách.[5] K panství Nové Hrady, Rožmberk, Libějovice, Žumberk a Cuknštejn patřilo přes 240 vesnic a jednalo se o jeden z největších pozemkových celků v Českém království. Tato panství obdržel Karel Buquoy za vojenské zásluhy jako konfiskát po zemřelém Petrovi II. ze Švamberka ještě před porážkou stavovského povstání na Bílé hoře.[6] Vlastnictví těchto statků si Marie Magdalena nechala potvrdit zápisem do zemských desek (1623), český inkolát získala až v roce 1627.[7] Kromě toho obdržela od císaře Ferdinanda II. nárok na finanční dar ve výši 200 000 zlatých za manželovy vojenské zásluhy. Tato částka ale nebyla nikdy vyplacena a Buquoyové na ni ve finanční tísní uplatňovali neúspěšné nároky ještě v 18. století. Koncem roku 1623 naposledy navštívila Brusel, aby provedla inspekci rodových statků na hranicích Belgie a Francie, v roce 1624 ale natrvalo přesídlila do Čech.
Po příjezdu do Čech sídlila Marie Magdalena nejprve na hradě Rožmberk, protože Nové Hrady byly v té době neobyvatelné v důsledku válečných událostí. V roce 1623 potvrdila městská privilegia Rožmberku a Novým Hradům. Novohradské panství rozšiřovala menšími nákupy, ještě v roce 1651 koupila panství Čichtice. Věnovala se hospodaření, podporovala například na novohradsku tradiční sklářství. Do Nových Hradů nechala zavést vodovod (1636–1639) a zájem o trvalou domestikaci potvrdila výstavbou barokního paláce náměstí v Nových Hradech. Tzv. Buquoyská rezidence vznikla v letech 1634–1636, poté byla ještě doplněna o zadní trakt (1636–1644).[8] Jako přísná katolička byla také donátorkou několika církevních staveb, nechala přestavět poutní kostel sv. Anny v Hojné Vodě a kostel sv. Jakuba Většího v Benešově nad Černou.[9] Největší pozornost věnovala novohradskému kostelu sv. Petra a Pavla, kde byla přistavěna panská oratoř (1642) a zřízena buquoyská rodinná hrobka (1648).[10] Vlastnila také rezidenci v Praze, kde v roce 1627 jako konfiskát po popraveném Bohuslavu z Michalovic získala dům na Starém Městě, označovaný později jako Buquoyský palác (mezi Celetnou ulicí a Ovocným trhem).[11][12]
Hraběnka Marie Magdalena Buquoyová zemřela v Nových Hradech 27. března 1654 ve věku 80 let a byla pohřbena po boku svého manželka v kostele sv. Petra a Pavla.
Dědicem majetku se stal jediný syn Karel Albert Buquoy (1607–1663), který však Čechy nikdy pravděpodobně nenavštívil, protože jako důstojník španělské armády a místodržitel pobýval převážně v západní Evropě. Ze svých jihočeských panství a pražského paláce vytvořil rodový fideikomis (1663).[13] Pokračovatelem usazování Buquoyů v Čechách byl až v další generaci Ferdinand Karel Buquoy (1634–1685).
↑CHALINE, Olivier: Karel Bonaventura de Longueval, hrabě Buquoy. Portrét jednoho generála ve službách Habsburků na počátku 17. století in: Karel Bonaventura Buquoy a jeho doba; Univerzita Pardubice, Nakladatelství Veduta České Budějovice, 2022; s. 95–96 ISBN 978-80-88030-68-3
↑Dějiny hradu Nové hrady na oficiálním webu hradu dostupné online
↑RUDOVÁ, Hana: Poutní místa na jihočeských panstvích Buquoyů jako místa šlechtické prezentace; Východočeský sborník historický 24/2013, Pardubice, 2013; s. 229–234 dostupné online
.jpg)