Marie Kabrhelová, rozená Karásková (* 4. května 1925 Opatov u Jihlavy), je bývalá česká a československá politička Komunistické strany Československa, předsedkyně Československého svazu žen a poslankyně Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace.
Biografie
Pocházela z rodiny krejčího, z pěti sourozenců. Je příbuzensky spjata (sestřenice otce Václav Neckáře st.) s Václavem a Janem Neckářem.[1][chybí lepší zdroj] V roce 1939 se začala učit švadlenou v podniku svého otce. V roce 1946 začala, ještě jako svobodná Marie Karásková, pracovat v krajském aparátu KSČ v Jihlavě. Po únoru 1948 přešla do Prahy. V roce 1966 absolvovala Vysokou školu politickou. Za pražského jara patřila mezi konzervativní, prosovětskou část funkcionářů KSČ.[2]
Za normalizace patřila mezi hlavní funkcionářky KSČ. XIV. sjezd KSČ ji zvolil za členku Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. XV. sjezd KSČ ji zvolil členkou Ústředního výboru KSČ. V této funkci ji pak potvrdil XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. V období duben 1976 – říjen 1989 byla navíc členkou sekretariátu ÚV KSČ.[3][4]
V letech 1969–1974 působila jako členka předsednictva Ústředního výboru Československého svazu žen a členka Československé rady žen, v letech 1970–1974 byla rovněž členkou byra Světové odborové federace a předsedkyně pracovní skupiny této nadnárodní odborové organizace pro otázky pracujících žen, v letech 1971–1974 zastávala i post členky předsednictva a tajemnice ÚRO. Od roku 1974 působila ve funkci předsedkyně Ústředního výboru Československého svazu žen (organizace pro ženy s členskou základnou přes 1 milión členek úzce spolupracující s KSČ). Předsednictví přebrala od Gusty Fučíkové a držela tuto funkci až do roku 1989. Byla i členkou rady a byra Mezinárodní demokratické federace žen a členka předsednictva Ústředního výboru Národní fronty ČSSR. V roce 1974 se stala také členkou Světové rady míru. V roce 1973 získala Řád práce, roku 1975 jí byl udělen Řád Vítězného února a roku 1985 Řád republiky.[3][5][4]
Ve volbách roku 1976 zasedla do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 34 – Liberec, Severočeský kraj). Mandát obhájila ve volbách roku 1981 a volbách roku 1986 (obvod Jablonec nad Nisou-Liberec). Ve Federálním shromáždění setrvala do prosince 1989, kdy rezignovala v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[6][7][8]
V prosinci 1989 odešla z politiky, v únoru 1990 pak byla vyloučena z KSČ. Po odchodu z politického života žije ve vesničce Maršov nedaleko svého rodiště.[4][2]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
.png)
