Mariannhillští misionáři
Zkratka	C.M.M. nebo CMM (lat. Congregatio Missionarium de Mariannhill)
Zakladatel	Franz Pfanner (Mariannhill, KwaZulu Natal, Jižní Africa)
Vznik	1882 (klášter), 1909 (založení kongregace Piem X.), 21. 3. 1936 (schválení)
Typ	římskokatolická řeholní kongregace
Právní forma	mužský institut zasvěceného života
Účel	misie v Africe a v rozvojových zemích
Sídlo	Via S. Giovanni Eudes 91, 00163 Řím Itálie Itálie[1]
Působnost	Africký kontinent, dále: Rakousko, Německo, Španělsko, Švýcarsko, Velká Británie, Spojené státy, Kanada
Generální představený	Thulani Victor Mbuyisa
Počet zaměstnanců	312 (z toho 212 kněží) údaj z r. 2020[2]
Oficiální web	www.mariannhill.org
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mariannhillští misionáři či Kongregace misionářů z Mariannhillu (lat. Congregatio Missionarium de Mariannhill, něm. Kongregation der Missionare von Mariannhill, zkratka C.M.M. nebo CMM) je římskokatolický mužský řád, který působí především v misiích v Africe a v rozvojových zemích.

Klášter Mariannhill je bývalý trapistický klášter a současné sídlo misionářů Mariannhill nedaleko Pinetownu u Durbanu v Jihoafrické republice.

Trapistický klášter založil v roce 1882 opat Franz Pfanner jako klášter Mariannhill (česky Hora Marie Anny) nedaleko přístavního města Durban. V roce 1909 papež Pius X. oddělil klášter od trapistického řádu a umožnil založení misionářů mariánského kláštera.

Od založení komunity udržovali její bratři kontakty s přáteli a podporovateli misijního díla v Evropě. Brzy tak vznikla dvě zastoupení ve Würzburgu a Kolíně nad Rýnem. V roce 1911 byly pro komunitu v Evropě postaveny první formační domy. V roce 1920 byl v Reimlingenu otevřen Misijní dům svatého Josefa, který sloužil především k výchově bratří.

Již v roce 1882 bydlel na faře kostela sv. Petra ve würzburské čtvrti Sander bratr misionářů z kongregace. V roce 1889 získali mariánští bratři vlastní budovu v Reibeltgasse, kterou však opět prodali, aby získali větší budovu na Pleicher Ring (dnes Röntgenring 3), kde od roku 1930 sídlil generální kongregační sbor.^[3] V roce 1927 mohla být ve Würzburgu zahájena stavba semináře pro komunitu. Antiklerikální politika národního socialismu a důsledky druhé světové války brzdily rozvoj kongregace. Po válce se však kongregaci podařilo obnovit svou činnost.

Seminář Pia X. s kostelem Nejsvětějšího srdce Páně (Herz-Jesu-Kirche), klášterním kostelem na Mönchbergu, který plánoval Albert Boßlet a který se podílel na utváření panoramatu Würzburgu, byl ve Würzburgu dokončen v roce 1929 a biskup Matthias Ehrenfried jej vysvětil jako seminář pro komunitu. Mezitím se odtud vydali studenti náboženství z Německa, Nizozemska, Rakouska, Švýcarska a USA studovat teologii na Univerzitu Julia Maxmiliána. Dům na adrese Mariannhillstraße 1 je až do současnosti sídlem kněžské formace německé provincie. Misionáři působící v zahraničí udržují kontakt s německým ústředím kongregace.

Misionáři z Mariannhillu, kteří zde žijí, pracují mimo jiné jako faráři, nemocniční kaplani, vedoucí rekolekcí, vedoucí modlitebních kroužků a zpovědní kaplani. V domě již několik let sídlí také noviciát (příprava mladých misionářů z Německa a Polska).

V pozoruhodné věži Piova semináře se nachází muzeum, které přibližuje práci misionářů z Mariannhillu. Kromě toho se v Piově semináři nachází:

• sídlo německého představeného řádu;
• centrum vyslání do misií, správa darů,
• správa časopisu Mariannhill a mariannhillského misijního kalendáře.

Misijní dům svatého Josefa v Reimlingenu u Nördlingenu byl budován v několika etapách od roku 1920. Úkolem bylo vždy přijímat a vzdělávat řeholníky. Pro misii a domov se bratři vzdělávali ve vlastních klášterních podnicích a dílnách jako truhláři, obuvníci, zámečníci, krejčí, zahradníci, tiskaři, sazeči, knihaři, pekaři a zemědělci. Kromě toho v misijním domě i ve 21. století působí třetí generace následovníků bratra Wolfganga Hainze, který byl léčitelem. Protože do řádu vstupovalo stále méně noviců, musely být dílny a podniky v Reimlingenu postupně opuštěny, včetně velkého zemědělského podniku a naposledy v roce 2012 i tiskárny. Budovy statku a tiskárny byly prodány investorům.

Od roku 1980 se v misijním domě nachází domov důchodců a pečovatelský dům pro členy řádu z německy mluvících zemí, kteří potřebují péči.

Vzdělávací dům sv. Alberta (Bildungshaus St. Albert) v Reimlingenu byl postaven přibližně v letech 1922/1923 jako novobarokní budova semináře. Spolu se sousedním hradem Reimlingen sloužil k výchově noviců a pozdních povolání. Později sloužil také jako internátní škola pro chlapce.

Budovu a tělocvičnu provozovala Kolpingova akademie jako konferenční centrum. V roce 2021 byl Bildungshaus prodán.

V roce 1951 byl zakoupen klášter Mönchsdeggingen u Nördlingenu, který byl určen jako noviciát pro kněze. Mezitím zde sídlil i generální úřad, který od roku 1970 přemístěn do Říma. V roce 2017 byl areál (s výjimkou klášterního kostela a hřbitova, které patří katolické církevní nadaci St. Martin Mönchsdeggingen) prodán.

V roce 1952 byl zakoupen bývalý trapistický klášter v Maria Veen (Reken) v Münsterlandu, který byl rozšířen na školu a v roce 1958 otevřen jako gymnázium. Gymnázium misionářů z Mariannhillu je určeno asi pro 600 dívek a chlapců. V připojeném domě pro výchovu mládeže se mimo jiné pořádají „dny náboženské orientace“ a víkendy rozjímání.

V misijním domě Maria Veen žije osm misionářů z Mariannhillu. Plní různé úkoly. Pracují například jako učitelé náboženství a školní kaplani. Působí jako kaplani pro zdravotně postižené, jako farní kaplani ve farnosti a jako zástupci u manželského soudu diecéze Münster.

V roce 1936 koupili mariánskolázeňští misionáři zámek Riedegg u Gallneukirchenu v Horních Rakousech. Misionáři vybudovali v Riedeggu školní středisko včetně gymnázia a afrického misijního muzea. Na hradě sídlí polytechnická škola v Gallneukirchenu.

Od roku 1947 do roku 2014 byli misionáři z Mariannhilu pověřeni beneficiátní službou v „Benefiziatenhaus“ u Maria Beinberg.^[4]

Aloysianum, internátní školu a seminář mariánskolázeňských misionářů v Lohru nad Mohanem, vybudovala v letech 1910–1911 skupina společného života pod vedením mariannhillského misionáře otce Notkera Vorspela. V roce 1914 byl přejmenován na Schülerheim Aloysianum. S výjimkou období mezi lety 1939 a 1948, kdy sloužila mimo jiné jako vojenská nemocnice, bylo v Aloysianum ubytováno až 150 žáků. V roce 2003 byla ukončena činnost internátní školy. Následně byla budova přestavěna na obytný komplex.^[5]

Generální představené volí generální kapituly, které se obvykle scházejí každých šest let.^[6]

• 1920–1926 Adalbero Fleischer
• 1926–1930 Hermann Arndt
• 1932–1957 Reginald Weinmann (* 1889; † 1961)
• 1957–1972 Ferdinand Holzner
• 1973–1979 Pius Rudlof
• 1979–1990 Fridolin Zueger (* 1922/23; † 21. dubna 2015 v pečovatelském domě sv. Františka v Menzingenu)^[7]
• 1990–2002 Yves La Fonteine
• 2002–2004 Dieter Gahlen (* 1948; † 25. ledna 2004 v Římě)
• od 2. června 2004 Damian Weber (* 3. března 1942 v Churu)
• Thulani Victor Mbuyisa

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mariannhiller Missionare na německé Wikipedii.

• Katolická církev v Jihoafrické republice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mariannhillští misionáři na Wikimedia Commons
• (německy) Missionare von Mariannhill. Deutsche Provinz: Website der Deutschen Provinz der Missionare von Mariannhill webové stránky Německé provincie misionářů z Mariannhillu
• (anglicky) Congregation of the Missionaries of Mariannhill webové stránky Kongregace misionářů z Mariannhillu v angličtině
• (německy) Gymnasium der Mariannhiller Missionare in Maria Veen webové stránky Gymnázia mariannhillských misionářů v Maria Veen

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.