Marginalistická revoluce v ekonomii je změna paradigmatu v ekonomické vědě, která proběhla v poslední třetině 19. století s nástupem marginalistických teorií – teorie mezního užitku, teorie mezní produktivity. Konkrétně je ztotožňována s rokem 1871, kdy byla vydána zásadní ekonomická díla, jež umožnila vytvořit nový systém ekonomického myšlení.
Z tzv. marginalistické revoluce postupně vyrůstala moderní ekonomická věda, zejména moderní mikroekonomie.
Změna metodologie
Jednalo se o revoluci v metodologii, neboť ekonomie začala používat mezní veličiny. Marginalistická metoda umožňovala analyzovat alokaci ekonomických zdrojů a otevřela prostor pro matematizaci ekonomie.
Tato nová politická ekonomie se podstatně lišila od tehdy stále dominující klasické politické ekonomie.
Zatímco klasičtí ekonomové se soustředili na nabídkovou stranu trhu a ekonomický růst, marginalisté zaměřili pozornost na poptávkovou stranu trhu a alokaci omezených zdrojů.
Klíčové osobnosti
Marginalistická revoluce je spojena zejména se třemi jmény: William Stanley Jevons, Carl Menger a Léon Walras. Tito ekonomové v roce 1871 (Walras v roce 1874) nezávisle na sobě vydali díla, ve kterých komplexně formulovali teorii mezní užitečnosti: