Lefrancqův otec pocházel z města Ath. V roce 1922 byl Marcel poslán k tetě do Boitsfortu (Bruselu), kde začalo jeho základní vzdělávání na středních školách v nizozemštině. V roce 1928 se vrátil zpět ke svým rodičům, kde pokračoval v klasickém studiu na Athénée royal de Mons, latinské a řecké části. Pravděpodobně v roce 1932 stál počátek jeho éry fotografa. Je velmi pravděpodobné, že se naučil základy techniky od fotografa M. Rousseaua, od kterého získával filmy a další náležitosti. Jeho otec silně tlačil, aby dostudoval obchodní Vysokou školu Warocqué v Mons, ale jako průměrný student dával přednost studiu Akademie výtvarných umění v Mons, tentokrát pod vedením malíře Louis Buissereta. O rok později navštívil několikrát Světovou výstavu v Bruselu, kde pořídil velmi pěkné fotografie, zejména v italském pavilonu. V roce 1939 1. července byl zakládajícím členem surrealistické skupiny v provincii Hainaut, o něco později byl zatčen a vězněn několik dní belgickými orgány, podobně jako mnoho jiných členů organizací a levicových stran. Pracoval též jako fotograf v Královském institutu pro kulturní dědictví (IRPA) a podílel se na fotografickém inventáři uměleckých děl v případě, že by byla zničena válkou.
Práce
Jeho koláže jsou inspirovány surrealistickým stylem, snové, často s nádechem erotiky a někdy na téma antiklerikalismu. Pracoval převážně s prvky vystřiženými z časopisů, někdy s předměty, jejichž vzájemné srovnávání vytváří paradoxy (jako například skleněné oko, hřebíčky do hodinek). Datace koláží spadá většinou do období 1938 až 1947.
Fotografické práce jsou složitější, rozmanitější a pocházejí z nejrůznějších inspiračních zdrojů.
Komponoval absurdní obrázky, podobné kolážím z aranžovaných objektů, které pak fotografoval (v letech 1937 - 1948), ale zaměřoval se i na nečekaný výběr předmětu nebo neobvyklý úhel záběru. Používal přímou manipulaci s filmem, na který škrábal nebo jinak mechanicky ovlivňoval, vytvářel obrazy bez použití fotoaparátu. Tyto techniky však rychle opouštěl, jakmile prozkoumal jejich možnosti, bez zájmu je neopakoval. Ostatní snímky se skládají z krajin, zejména městské, někdy pořízené v noci, s poetickým nádechem a též studií aktů.
Technika
Během let 1932 až 1936 používal jako přístroje blíže neidentifikované boxy různých formátů (4,5x6, 6x8, 6x9, 9x12), v období 1936 až 1940 fotografoval s Rolleiflexem 6x6, a od roku 1939 do roku jeho smrti v roce 1974 používal fotoaparát Leica se třemi objektivy s různými ohniskovými vzdálenostmi: 35 mm, 50 mm a 135 mm. Přístroj Leica IIIa zakoupil v roce 1939 a IIIF v roce 1952.
Zřídka a pro specifick zadání, ale i v 60. letech používal staré dřevěné deskové kamera 13x18, bez závěrky, pravděpodobně pocházející z roku 1900, se kterými pořídil mnoho záběrů pro společnost IRPA v letech 1939–1940.
Veškeré fotografické práce Marcela G. Lefrancq jsou černobílé, obsahují pouze prvky barevných koláží.
Bibliografie
Marcel G. Lefrancq, Aux mains de la Lumière, sbírka básní a fotografií, předmluva Armand Simon, Mons, éditions de Haute Nuit, 1948
L'apport wallon au surréalisme, katalog výstay, Musée des Beaux-Arts de Liège, 1955
Introduction au surréalisme en Belgique, katalog výstay Musée de l'ancienne Abbaye, Stavelot, 1968
Tendances surréalistes en Belgique, choix d'œuvres appartenant à nos collections, katalog výstay musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, Bruxelles, 1970
Catherine Battle, Achille Chavée et les surréalistes belges, mémoire de maîtrise, Lyon, 1972
José Vovelle, Le surréalisme en Belgique, édition André De Rache, Bruxelles, 1972
Édouard Jaguer, Les mystères de la chambre noire, éditions Flammarion, Paris, 1981
Marcel G. Lefrancq, katalog výstay Palais des Beaux-Arts de Charleroi, Palais des Beaux-Arts de Bruxelles et Salle Saint-Georges à Mons, 1982
René Magritte et le surréalisme en Belgique, textes d'Elle et Lui (Irène Hamoir et Louis Scutenaire), Marcel Mariën, Marc Dachy et Philippe Roberts-Jones, katalog výstay Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, Bruxelles, 1982
Michel Lefrancq, Marcel Lefrancq, portrait partial et partiel d'un photographe surréaliste dans Le surréalisme à Mons et les amis Bruxellois 1935–1955, katalog výstay Musée des Beau-Arts de Mons, 1986
Le mouvement surréaliste à Bruxelles et en Wallonie (1924–1947), katalog výstay Centre Culturel Wallonie Bruxelles, Paris, 1988.
Floris M. Neusüss, Das Fotogramm in der Kunst der 20 Jahrhunderts. Die odere seite der bilder. Fotografie ohne kamera, Dumont buchverlag, Köln, 1990
George Vercheval (sous la dir. de), Pour une histoire de la photographie en Belgique, Musée de la photographie, centre d'art contemporain de la communauté française de Belgique, Charleroi, 1993
Laurence Van Caelenberghe, Marcel Lefrancq: photographe, surréaliste et photographe surréaliste, mémoire de licence, Université libre de Bruxelles, faculté de philosophie et lettres, 2001–2002
Xavier Canonne, L'activité surréaliste en Belgique 1950–1993, thèse de doctorat en Sorbonne - Paris 1, 2002
Marcel G. Lefrancq, aux mains de la lumière, katalog výstay Musée de la photographie, centre d'art contemporain de la communauté française de Belgique, Charleroi, 2003
Les surréalistes belges et la photographie, entretien avec Xavier Canonne, dans Les surréalistes belges, Europe n° 812, Paris, avril 2005, p. 191-196.
Le surréalisme en Belgique. 1924–2000. Xavier Canonne. Fonds Mercator. Bruxelles. 2006. ISBN90-6153-659-6
