PROFILPELAJAR.COM

Mandžuský mor
Období	1910 – 1911
Geografie
Rozšíření	Ruské impérium; Čching
Následky
Úmrtí	60 000
Zotavení	1
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mandžuský mor (čínsky pchin-jinem 1910－1911 nián Dōngběi shǔyì, znaky tradiční 1910－1911年東北鼠疫; nesprávně mandžuská chřipka^[1]) je označení pro epidemii plicního moru, která v letech 1910 až 1911 proběhla v Mandžusku a vyžádala si život asi 60 000 lidí. Epidemie mandžuského moru vyvolala nadnárodní spolupráci lékařské komunity, poprvé začaly být jako prevence nákazy nošeny osobní ochranné prostředky. Stěžejní roli při potlačování epidemie sehrál čínský lékař původem z Malajsie Wu Lien-te.

Průběh

Mandžuský mor představoval vzduchem šířenou infekci s téměř stoprocentní smrtností. Předpokládá se, že původně pocházel od místní populace svišťů tarbagan (Marmota sibirica), kteří byli v Mandžusku loveni pro svou srst. Po zahájení dovozu barviv, nově vyvinutých německým chemickým průmyslem, bylo možné z levné kožešiny svišťů vyrábět imitace kožešin sobolů, norků či vyder, což vedlo k velkému přílivu lovců do oblasti. Propuknutí epidemie napomohlo to, že se lovci během tuhé zimy společně shromažďovali v chatrčích, stejně jako rozvinutá železniční síť v oblasti Mandžuska, pomocí níž se mnoho z těchto pracovníků vracelo domů kvůli novoročním oslavám.^[2]

O prvních případech ve městě Charbin čínský tisk informoval na podzim roku 1910. Mor se rychle šířil ve městech podél mandžuských železničních tratí, především těch, které se vyznačovaly vysokou hustotou obyvatelstva, výraznou mobilitou lidí a špatnými hygienickými podmínkami.^[2]

Rusko i Japonsko měly v regionu hospodářské zájmy, a proto spolupracovaly s čínskými úřady. Klíčovou osobou v boji s epidemií byl čínský lékař Wu Lien-te. Wu mimo jiné propagoval karanténní opatření a nošení látkových obličejových masek, stejně jako bezpečnou likvidaci těl obětí pomocí žehu.^[2]^[3] Po skončení epidemie Wu v dubnu 1911 předsedal mezinárodnímu kongresu o moru v Mukdenu (v lednu 1911 hlásil Mukden téměř 2 600 obětí^[2]); poprvé v podobném případě došlo k nadnárodní spolupráci vědeckých komunit.^[4]^[5]

Čínská vláda také hledala pomoc od zahraničních lékařů, přičemž řada z nich samotných moru podlehla.^[6] V Charbinu zemřel francouzský lékař Gérald Mesny, který zpochybnil Wuovo doporučení nosit ochranné masky. Sám se však od pacienta nakazil a zemřel za několik dní.^[7] Další obětí byl 26letý misijní lékař Arthur F. Jackson, který onemocněl během osmi dnů po prohlídce a umístění do karantény stovek chudých dělníků. Zemřel o dva dny později v Mukdenu.^[8] Během epidemie zemřelo 942 zdravotníků různých národností, včetně 8 lékařů, 4 studentů medicíny, 6 zdravotníků a 924 sanitářů.

Celkový počet obětí činil asi 60 000. Mezi nejvíce zasažená města patřily Čchang-čchun, Charbin a Mukden. Epidemie byla soustředěna v severovýchodních čínských provinciích, avšak sporadicky byly nákazy hlášeny v rámci celé říše.^[2] Mandžuský mor zdůraznil význam nadnárodní lékařské spolupráce a vytvořil precedens pro organizace, jako je WHO.^[9] Wu Lien-teh široce propagoval používání látkových ochranných masek mezi zdravotníky, pacienty i běžnou populací, přičemž poprvé bylo užito podobného opatření k potlačení epidemie.^[10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manchurian plague na anglické Wikipedii.

↑ ZANGOVÁ, Clara. Děsivá čínská epidemie: Unikátní snímky z doby, kdy chřipka zabíjela lidi po tisících. Reflex.cz [online]. Reflex, 2020-02-12 [cit. 2021-03-10]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e MEIKLEJOHN, I. Manchurian plague, 1910-11 | DisasterHistory.org [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-08. (anglicky)
↑ WILSON, Mark. The untold origin story of the N95 mask. Fast Company [online]. 2020-03-24 [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ World History Connected | Vol. 14 No. 3 | Michael Corsi: Identities in Crisis: Representations of Other and Self in Manchuria during the Plague Years of 1910-1911. worldhistoryconnected.press.uillinois.edu [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online.
↑ Inaugural address delivered at the opening of the International Plague Conference, Mukden, April 4th, 1911 / by Wu Lien Teh.. Wellcome Collection [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ GAMSA, Mark. The Epidemic of Pneumonic Plague in Manchuria 1910–1911. Past & Present. 2006-02-01, roč. 190, čís. 1, s. 147–183. Dostupné online [cit. 2021-03-10]. ISSN 1477-464X. DOI 10.1093/pastj/gtj001. (anglicky)
↑ LEUNG, Angela Ki Che. Health and hygiene in Chinese East Asia : policies and publics in the long twentieth century. Durham [NC]: Duke University Press, 2010. 337 s. ISBN 978-0-8223-4815-3, ISBN 0-8223-4815-2. S. 79–80.
↑ BU, Liping. Public health and the modernization of China, 1865-2015. Abingdon, Oxon: Taylor & Francis, 2017. 301 s. ISBN 978-1-315-72791-2, ISBN 1-315-72791-9. OCLC 974211584 S. 50.
↑ SUMMERS, William C. The great Manchurian plague of 1910-1911 : the geopolitics of an epidemic disease. New Haven: Yale University Press 202 s. ISBN 978-0-300-18476-1, ISBN 0-300-18476-X. OCLC 824359853
↑ SIRIN, K. 'They can cost £63k': how the hazmat suit came to represent disease, danger – and hope. the Guardian [online]. 2020-03-26 [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky)