Lurago (také Luragho nebo Lorago) je příjmení rodiny italských barokních architektů a stavitelů, kteří pocházeli ze severní Itálie a působili v 17. a 18. století v Čechách. Vzhledem k často kusým a nespolehlivým pramenům není někdy snadné členy rodiny rozlišit, takže údaje se v literatuře liší.

Známí nositelé příjmení Lurago:

• Anselm Martin Lurago (1702–1765) – architekt vrcholného až pozdního baroka, mj. pokračovatel v pracích K. I. Dientzenhofera
• Carlo Lurago (1615–1684) – architekt raného baroka, mj. stavitel pražských jezuitských staveb
• Francesco Lurago († po 1720, Praha) – dostal roku 1678 měšťanské právo na Malé Straně a patrně se podílel na stavbě Klementina
• Giovanni Antonio Lurago (1667?–1727 Praha) – snad stavěl Thunovský palác v Nerudově ulici a jsou mu připisovány i úpravy Kolowratského paláce ve Sněmovní ulici
• Martin Lurago († 1683 Praha) – dostal 1654 měšťanské právo na Novém Městě a stavěl klášter sv. Havla na Starém Městě v Praze^[1]

• Ottův slovník naučný, heslo Lurago. Sv. 16, str. 469
• P. Toman, Slovník českých výtvarných umělců. Praha: Kočí 1927. Str. 180n.
• Nová encyklopedie českého výtvarného umění A – M. Praha: Academia 1995.
• VLČEK, Pavel. Slavné stavby rodiny Luragů v Čechách. [s.l.]: Kotěrovo centrum architektury o.p.s. a Foibos Books s.r.o., 2015. 88 s. ISBN 978-80-87073-83-4.