Luděk Marold dostal jako nemanželské dítě příjmení po matce Aloisii (jako otec je v matrice uveden nadporučík Anton Kwetkovitz, který se k otcovství matričním zápisem přihlásil) a po ní dostal také druhé křestní jméno – Alois;[pozn. 1] křtěn byl u Sv. Mikuláše na Malé Straně. Luděk Marold záhy osiřel, protože otec zemřel v prusko-rakouské válce v roce 1866 a matka o šest let později. Po smrti rodičů ho vychovávala teta Josefa Maroldová. Již v 16 letech byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde však vydržel pouhý rok. Jeho dalším studijním pobytem byla Akademie výtvarných umění v Mnichově. Setkal se zde s mnohými Čechy (Alfons Mucha a další) a zaznamenával první úspěchy s kresbami zachycujícími výstižně každodenní život města. Kromě publikování v českých (Světozor) i německých časopisech se v 21 letech pokusil o ilustraci románu Pan markýz od Serváce Hellera.
V roce 1887 se Marold vrátil do Prahy, kde pracoval v ateliéru Maxe Pirnera a stal se redaktorem Spolku Mánes, kterému předsedal Mikoláš Aleš. O rok později zaujal bravurní lavírovanou kresbou a svým pozorovacím talentem, které využil v několika obrazech (olejomalba, například Z vaječného trhu) a v ilustracích pro časopisy.
V roce 1889 odjel do Paříže. Zde brzy přišel díky své nestálosti o státní stipendium a spřátelil se s Vojtěchem Hynaisem. Rychle se však uchytil díky svým ilustracím cizojazyčné a české literatury (Erbenův Vodník). Na mezinárodní výstavě v Mnichově byl v roce 1892 za ilustrace oceněn i zlatou medailí. Ani v Paříži však nezapomínal Marold na obrazy, v nichž tentokrát zobrazoval momentky z francouzského prostředí. Přiblížil se dekorativnímu stylu secese, aniž by se stával pouze popisným. Začal dostávat i nabídky na tvorbu plakátů.
V roce 1889 odjel do Paříže, kde se rozhodl zůstat. V roce 1891 se zde oženil se Zdenou Makovskou (1873–1903).[pozn. 2] Dne 8. prosince téhož roku se jim v Paříži narodil syn Ludvík.[4] Syn Ludvík (Luděk) se též stal akademickým malířem; roku 1914 se oženil s Terezií Jockelovou.
Podle svědectví Aloise Kalvody bylo toto manželství rozhárané a k jeho udržení přispěl Maroldův blízký přítel a spolupracovník, malíř Karel Rašek; ten přiměl manželku, která uprchla do Vídně, k návratu k manželovi.[5]
Manželka Zdena Maroldová spáchala v Praze v roce 1903 sebevraždu.[6]
Galerie
Luděk Marold – Portrét malíře Karla Rašky
Luděk Marold – Zelinářský trh v Paříži
Luděk Marold – Vaječný trh v Praze (1888)
Luděk Marold – Překvapení (1889)
Luděk Marold – Malíř v ateliéru (1892)
Hrob malíře Marolda na pražských Olšanech, dílo Viléma Amorta
Odkazy
Poznámky
↑V matrice narozených i v jiných dokumentech je křestní jméno zapisováno též jako Ludwig nebo Ludvík. Též v tisku bývá užíváno jméno Ludvík.
↑Zdena Maroldová řídila roku 1894 z Paříže české periodikum Pařížské mody, List paní a dívek Českých (vydával J. R. Vilímek v Praze).[3]
↑ S. 183. Ženské listy [online]. 1903-11-04 [cit. 2021-09-02]. S. 183. Dostupné online.
↑Soupis pražských obyvatel: Marold Ludvík [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-09-02]. Dostupné online.
↑KALVODA, Alois. Přátelé výtvarníci; vzpomínky a úvahy 1907-1929 [online]. Jednota umělců výtvarných, 1929 [cit. 2021-09-02]. S. 69–74. Dostupné online.
↑ Paní Zděnka Maroldová. S. 3. Nová doba [online]. 1903-11-04 [cit. 2021-09-02]. S. 3. Dostupné online.
Literatura
LUDĚK, Marold. Průvodce panoramou „Bitva u Lipan“. Praha: Topič, 1898. Dostupné online. Stručný popis bitvy u Lipan, okolnosti vzniku Maroldova panoramatu (včetně hromadného portrétu všech zúčastněných výtvarníků) a 8 stran zobrazujících jednotlivé výseky z díla se 40 popisky..
Maroldovo panorama Bitva u Lipan : Propagační spisek pro informaci dárců. Praha: Výbor pro postavení Maroldova panoramatu, 1932. Dostupné online. Drobná publikace seznamuje s historií vzniku obrazu a stavby budovy, v níž je panoráma umístěno. Text doplňuje fotografie železné kostry budovy a reprodukce obrazu. Součástí publikace je i krátký příspěvek Alfonse Muchy, v němž malíř vzpomíná na Luďka Marolda z doby svých studentských let..
