Ludvík Antonín hrabě ze Žerotína (Ludvík Antonín hrabě ze Žerotína, svobodný pán z Lilgenau, německyLudwig Anton Reichsgraf von Zierotin, Freiherr von Lilgenau, 14. ledna1723, Vídeň – 26. června1808, Brno) byl šlechtic z moravského šlechtického rodu Žerotínů. Vlastnil rozsáhlé statky na Moravě i ve Slezsku a kvůli vysokému zadlužení musel prodat jedno z nejdůležitějších žerotínských panství Velké Losiny (1802).
Životopis
Pocházel z velkolosinské linie Žerotínů[2], narodil se jako prostřední ze tří synů hraběte Jana Ludvíka ze Žerotína (1691–1761) a jeho manželky Marie Františky, rozené hraběnky z Herbersteinu (1697–1763).[3][4] Spolu s otcem a bratry užíval od roku 1740 alianční příjmení Žerotín-Lilgenau, respektive hrabě ze Žerotína, svobodný pán z Lilgenau.[5] Ludvík Antonín byl císařským komorníkem, na Moravě zastával funkci zemského soudce a stal se také dvorním radou.[6]
Majetkové poměry
Zámek Velké Losiny, sídlo Ludvíka Antonína ze Žerotína v letech 1761–1802
Otec Jan Ludvík zemřel v květnu 1761 bez závěti a jeho synové uzavřeli v srpnu téhož roku o rozdělení dědictví.[7] Ludvík Antonín převzal jako svůj podíl panství Velké Losiny[8], lenní panství arcibiskupskéValašské Meziříčí užívali bratři střídavě společně. Na Velkých Losinách se trvale usadil a navázal na aktivity svého otce v úpravách zámku a parku.[9] Podporoval rozvoj lázeňství[10] a mimo jiné financoval přestavbu kostela sv. Jana Křtitele v roce 1784.[11] Neuváženým hospodařením se zadlužil[12] a Velké Losiny musel v roce 1802 prodat Lichtenštejnům. Velkolosinské panství o rozloze přes 6 500 hektarů půdy zakoupili poručníci pro nezletilého prince Karla Františka z Lichtenštejna a Žerotínové tak ztratili jeden z pilířů rodového majetku na severní Moravě.[13] Hodnotné umělecké sbírky byly přemístěny na zámek v Bludově, který zůstal jediným sídlem Žerotínů na Moravě až do 20. století. Ludvík Antonín ale mezitím ale rozšířil svůj majetek dvojitým dědictvím. Po starším bratru Janu Karlovi zdědil v roce 1776 panství Prusy ve Slezsku, zdejší zámek byl krátce předtím přestavěn do pozdně barokní podoby.[14] Po bratranci Michalovi ze Žerotína převzal v roce 1779 panství Rožnov pod Radhoštěm-Krásno nad Bečvou. Ještě před prodejem Velkých Losin pobýval často na zámku ve Valašském Meziříčí, kde pokračoval v úpravách zahájených již za jeho předchůdců.[15] Přes vysoké dluhové zatížení se ani ve Valašském Meziříčí nevzdal nákladného životního stylu, vydržoval si zde kapelu a rozšířil také sbírku zbraní, kterou poté zdědili jeho zeťové. Po prodeji Velkých Losin nechal také přestavět zámek v Krásně nad Bečvou (1802–1803).
