Lucrezia Tornabuoniová (italsky Lucrezia Tornabuoni, 22. června 1427[1] – 28. března 1482[2]) byla florentská patricijka z rodu Tornabuoniů, spisovatelka a básnířka, od 3. června 1444 do ovdovění manželka Piera Medicejského, faktického vládce Florentské republiky. Byla významnou rádkyní svému manželovi a později i synovi Lorenzovi, který po Pierově předčasné smrti převzal vládu nad Florencií. S manželem měla osm dětí, z nichž dva synové a dcera zemřeli v dětství. Dospělosti se dožili Maria (zemřela před rokem 1473, žena Leonetta Rossiho), Bianca (1445-1488, manžel Guglielmo Pazzi), Lucrezia zvaná Nannina (1447–1493, manžel Bernardo Rucellai), zmíněný Lorenzo (1449–1492, manželka Clarice Orsiniová) a Julián (1453–1478, s milenkou Fiorettou Goriniovou měl pohrobka Julia, který vstoupil do dějin jako papež Klement VII.). Jako autorka se Lucrezia Tornabuoniová často věnovala náboženským tématům, psala prózu, poezii i divadelní hry.
Odkazy
Reference
- ↑ TOMAS, Natalie R. The Medici Women: Gender and Power in Renaissance Florence (Women and Gender in the Early Modern World). [s.l.]: [s.n.], 2003. 246 s. ISBN 0754607771. (anglicky)
- ↑ SCHNEIDER ADAMS, Laurie; PERNIS, Maria Grazia. Lucrezia Tornabuoni de’ Medici and The Medici Family in the Fifteenth Century. [s.l.]: Peter Lang Inc., International Academic, 2006. 181 s. ISBN 978-0820476452. (anglicky)
Externí odkazy