Inklinuje k dokumentárnímu stylu. Do fotografií dodatečně zasahuje – vpisováním a vkreslováním, kolorováním, modrým tónováním, záměrným užitím starých šedivých fotografických papírů, doplňováním o úryvky textů a básní. Někdy pořizuje fotografie z televize nebo vytváří konceptuální série.[3]
V konceptuálně laděném souboru Ženy (2001–2003) zachytila ženy v jejich soukromí, v prostředí domova, kde (jak sama Nimcová říká) „právě žijí problémem, řeší ho a odhalují se do takové míry, jak jen samy chtějí“.
V souboru Slovensko 003, který vypracovala v roce 2003 na základě grantu Institutu pro veřejné otázky, se zaměřila především na současnou městskou ženu, v bohaté škále světů a různých životních stylů. Ženy fotografuje například u pračky, plotny, kolébky, laptopu, na kalanetice, kurzu angličtiny, při nakupování, s ženským časopisem nebo u televizního seriálu.[3]
Výstavy a ocenění
Zúčastnila se celé řady výstav a získala řadu ocenění. Vystavovala například v Stedelijk Museum /
Amsterdam, Holandsko; Mucsarnok-Kunsthalle / Budapešť, Maďarsko; Aarhus Kunstbygning / Aarhus, Dánsko; Tresor Kunstforum / Vídeň, Rakousko; Palazzo delle Esposizioni / Řím, Itálie; Prague Biennale.
