Lubomír Linhart (28. června 1906, Praha[1] – 10. června 1980, Praha) byl český publicista, kritik, nakladatelský redaktor, teoretik fotografie, filmový historik, překladatel z ruštiny.
Ve třicátých letech byl mluvčím a teoretikem Film-foto skupiny Levé fronty.[2]
Život
Publicisticky začal být činný od 20. let, záhy se zaměřuje na filmovou kritiku, od roku 1927 v Klubu za nový film. V letech 1924–1934 studoval na ČVUT v Praze (titul Ing.). Po konci války se stal i organizátorem. V letech 1946–1948 působil jako první ústřední ředitel znárodněné československé kinematografie. Po únoru 1948 nastupuje dráhu diplomata, byl velvyslancem v Rumunsku a v Německé demokratické republice (1953–1956). Po návratu do Československa jmenován profesorem FAMU a vedoucím tamní katedry filmové a televizní vědy, v roce 1969 přešel do nově zřízeného filmového oddělení při katedře teatrologie na FF UK.
Publikace (výběr)
- LINHART, Lubomír. Malá abeceda filmu. Praha: Pokrok, 1930.
- LINHART, Lubomír. Sociální fotografie. Praha: Jarmila Prokopová, 1934.
- LINHART, Lubomír. Mezinárodní fotografie 1958. Praha: SNKLHU, 1959.
- LINHART, Lubomír. Jaromír Funke. Praha: SNKLHU, 1960.
- LINHART, Lubomír. Alexandr Rodčenko. Praha: Orbis, 1964.
- autor předmluvy: Ejzenštejn, S. M. (1961). Kamerou, tužkou i perem. Praha: Orbis
Odkazy
Reference
Související články
Literatura
Externí odkazy