Marchandův otec byl varhaníkem v Lyonu. Jean Louis projevoval již v dětství mimořádné nadání, již ve 14 letech mu bylo nabídnuto prestižní místo varhaníka v katedrále v Nevers. V roce 1689 přesídlil do Paříže a stal se varhaníkem v několika pařížských kostelech. Oženil se, ale jeho manželství nebylo šťastné. Byl prudké, nepředvídatelné povahy, údajně svou ženu bil a po dvanácti letech se rozešli, aniž by jí poskytl nějaké finanční vyrovnání.
Okolo roku 1708 se stal dvorním varhaníkem a rivalem Françoise Couperina. Svým uměním si získal přízeň krále Ludvíka XIV., ale pro své osobní vlastnosti také mnoho nepřátel. V roce 1713 odešel z Paříže na dlouhé koncertní turné do Německa. V roce 1717 koncertoval v Drážďanech a měl se utkat v soutěži ve varhanní improvizaci s Johannem Sebastianem Bachem. Podle německých zdrojů urychleně Drážďany opustil, aby se této konfrontaci vyhnul. Vrátil se do Paříže a pracoval jako varhaník v minoritskémklášteře Cordeliers a vyučoval.
Zemřel v Paříži 17. února 1732 ve věku 63 let. Byl pochován na starém hřbitově Neviňátek (Cimetiere des Innocents). Hřbitov byl roku 1780 uzavřen a o šest let později byl zrušen a ostatky pohřbených byly přeneseny do nově vybudovaného podzemního pohřebiště v blízkosti Montparnasse, dnes známého jako Pařížské katakomby.
Louis Marchand: L'oeuvre d'orgue édition intégrale (éditée par J. Bonfils). Paris 1972–1974
Geoffrey B. Sharp: Louis Marchand, 1669–1732: a Forgotten Virtuoso. In The Musical Times (cx) 1969, p. 1134–1137.
Marcelle Benoît: Une dynastie de musiciens versaillais: les Marchand. In Recherches sur la musique franaise (I-II), Paris, A. et J. Picard, 1960-1962.
Norbert Dufourcq: La musique d'orgue française de J. Titelouze à J. Alain. Paris, Floury, 1949 (1941).
Norbert Dufourcq: Pour une approche biographique de Louis Marchand (1669-1732). In Recherches sur la musique française, Paris, A. et J. Picard (17), 1978
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Marchand na Wikimedia Commons
