Louis François Colbert, hrabě de Croissy
Portrét z roku 1693 (Hyacinthe Rigaud)[1]
Francouzský velvyslanec ve Švédsku
Ve funkci: 1715 – 1716
Předchůdce	Jacques de Campredon
Nástupce	Louis Pierre de La Marck
Vojenská služba
Služba	Francie
Hodnost	generálporučík (1710), maréchal de camp (1704), brigádní generál (1702)
Narození	15. února 1677
Úmrtí	24. srpna 1747 (ve věku 70 let)
Titul	hrabě
Rodiče	Charles Colbert, markýz de Croissy a Marguerite Béraudová
Děti	Marie Jeanne Colbertová
Příbuzní	Louis Henri François Colbert, Comte de Colbert-Chabannais[2] a Claude Théophile Gilbert Jean-Baptiste Colbert de Chabanais (vnoučata)
Profese	diplomat a voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis François Henri Colbert, hrabě de Croissy (francouzsky Louis François Henri Colbert, chevalier et comte de Croissy) (15. února 1677 – 24. srpna 1747 Paříž) byl francouzský šlechtic, generál a diplomat. Od mládí sloužil v armádě a zúčastnil se dynastických válek přelomu 17. a 18. století, za války o španělské dědictví dosáhl hodnosti generálporučíka (1710). V letech 1715–1716 byl francouzským velvyslancem ve Švédsku, poté žil v soukromí.

Pocházel z obchodnické a později šlechtické rodiny Colbertů, narodil se jako třetí syn dlouholetého ministra zahraničí Charlese Colberta, markýze de Croissy (1629–1696) a jeho manželky Françoise, rozené Bérault (1642–1719) z bohaté bankéřské rodiny,^[3][4] po otci byl mimo jiné synovcem vlivného prvního ministra Jeana-Baptista Colberta (1619–1683). Již ve čtrnácti letech vstoupil ke královským mušketýrům, souběžně sloužil v armádě a zúčastnil se devítileté války. V roce 1692 byl jmenován plukovníkem a bojoval ve Flandrech. V mládí užíval šlechtický titul rytíře (chevalier), později byl známý jako hrabě de Croissy.

Na začátku války o španělské dědictví byl povýšen do hodnosti brigádního generála (1702). Spolu se svým bratrancem markýzem de Blainville obsadil město Kaiserwerth a poté se zúčastnil dalších bojů v Německu. V bitvě u Höchstädtu padl do zajetí, po propuštění byl povýšen do hodnosti generálmajora (maréchal de camp, 1704). Pod velením vévody de Vendôme bojoval ve Flandrech (1706) a s maršálem Berwickem se zúčastnil tažení na Rýně (1708). V roce 1710 dosáhl hodnosti generálporučíka a znovu bojoval ve Flandrech. S maršálem Villarsem se zúčastnil vítězné bitvy u Denainu (1712) a v roce 1713 byl zraněn v Německu. Po skončení války získal několik čestných funkcí ve správě království. V letech 1715–1715 byl krátce francouzským vyslancem ve Švédsku u dvora Karla XII.^[5] Zde však setrval jen krátce, protože po smrti Ludvíka XIV. a odvolání svého staršího bratra markýze de Torcy z funkce ministra zahraničí byl povolán zpět do Francie. Po návratu žil v soukromí v Paříži.

V roce 1711 se oženil s Marií Brunet de Rancy (1693–1742), dcerou bohatého bankéře a královského úředníka Paula Bruneta de Rancy (1653–1717).^[6] Z manželství se narodil syn François Louis Colbert, markýz de Colbert (1713–1743), který jako důstojník královských mušketýrů padl za války o rakouské dědictví v bitvě u Dettingenu.^[7] Dcera Marie Jeanne (1715–1786) se provdala za svého bratrance Françoise Gilberta Colberta, markýze de Saint-Pouange (1705–1765), který byl generálem královské armády.^[8]

Louisův nejstarší bratr Jean-Baptiste Colbert, markýz de Torcy (1665–1746) převzal po otci funkci ministra zahraničí (1696–1715),^[9] další bratr Charles Joachim Colbert de Croissy (1667–1738) byl dlouholetým biskupem v Montpellieru (1696–1738).^[10] Sestra Marie Françoise (1671–1724) byla manželkou generála Louise Joachima de Montagu, markýze de Bouzols (1662–1746), další sestra Charlotte (1678–1765) byla abatyší v Maubuissonu, nejmladší ze sester Marie Thérèse (1682–1769) se provdala za španělského šlechtice, generála a granda Francesca Spinolu, vévodu di San Pietro (1659–1727).^[11][12]

• Dictionnaire historique et biographique des généraux français; Paříž, 1822; svazek 4; s. 366–367 (heslo Colbert, Louis François Henri, comte de Croissy) dostupné online
• KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016; 280 s. ISBN 978-80-7557-037-6
• KOVAŘÍK, Jiří: Evropa v plamenech. Bitvy a osudy válečníků VI. 1652–1718; Praha, 2020; 479 s. ISBN 978-80-7497-303-1
• SAINT-SIMON, Louis, vévoda de: Paměti; Praha, 1959; 295 s.
• VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Národní galerie, Praha, 2001; 849 s. ISBN 80-7185-380-1