Lorisiformes představuje jeden ze tří současných infrařádů strepsirhinních primátů, jenž je zastoupen dvěma žijícími čeleděmi: outloňovití (Lorisidae) a kombovití (Galagidae).[1] V některých klasifikačních systémech je infrařád Lorisiformes veden jako nadčeleď v rámci infrařádu Lemuriformes.[2] Ohledně vztahů mezi ostatními dvěma infrařády strepsirhinních primátů (Lemuriformes a Chiromyiformes – jediný žijící druh ksukol ocasatý) probíhaly debaty. Na základě analýz molekulárních hodin se zdá, že Lorisiformes představují bazální linii, od které se odštěpil klad tvořený infrařády Lemuriformes+Chiromyiformes.[3]
Čeleď outloňovitých zahrnuje podčeledi Perodicticinae (rody Arctocebus [poto], Pseudopotto [poto] a Perodicticus [poto]) a Lorisinae (rody Nycticebus [outloň] a Loris [lori]). Jedná se o menší druhy o velikosti 17 až 40 cm na délku a hmotnosti maximálně okolo 2 kg. Zubní vzorec činí I 2/2, C 1/1, P 3/3, M 3/3 = 36 zubů. Outloňovití jsou pomalu se pohybující zvířata adaptovaná životu na stromech. Specializované končetiny umožňují dlouhodobý mocný úchop. Geograficky se podčeleď Perodicticinae vyskytuje ve střední a západní Africe, zatímco podčeleď Lorisinae je rozšířena ve východní a jihovýchodní Asii (Indie, Čína, Indočína, Malajský poloostrov, Malajské souostroví i Srí Lanka). Potové se živí bezobratlými a drobnými obratlovci, ovocem, listovím a příležitostně i exsudáty rostlin. Zástupci rodu lori se živí převážně lovem menších živočichů. Stravu outloňů tvoří z velké části rostlinné exsudáty.[3][4]
Čeleď kombovitých zahrnuje několik rodů malých nočních specializovaných primátů, kteří se vyskytují v Africe. Protáhlé a silné zadní končetiny a dlouhý ocas, stejně tak jako velké dopředu mířící oči, umožňují pohybovat se pomocí dlouhých skoků. Zubní vzorec je totožný jako u outloňovitých, činí I 2/2, C 1/1, P 3/3, M 3/3 = 36 zubů. Komby jsou všežravé, živí se ovocem i bezobratlými. U některých druhů představují během období sucha nezbytnou součást potravy taktéž rostlinné exsudáty.[3][4]
Odkazy
Reference
↑SUBORDER STREPSIRRHINI [online]. Bucknell University: Mammal Species of the World, 3th Edition [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑PLATT, M. L.; GHAZANFAR, A. A. Primate Neuroethology. New York: Oxford University Press, 2010. Dostupné online. S. 15. (anglicky)
↑ abcBIRX, James. 21st Century Anthropology: A Reference Handbook. [s.l.]: Sage Publications, Inc, 2010. 1125 s. Dostupné online. S. 540. (anglicky)
↑ abPOINDEXTER, Stephanie; NEKARIS, K. A. I. Lorisiformes – The International Encyclopedia of Primatology. Příprava vydání Michele Bezanson, Katherine C MacKinnon, Erin Riley, Christina J Campbell, K.A.I Anna Nekaris, Alejandro Estrada, Anthony F Di Fiore. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. ISBN978-1-119-17931-3. DOI10.1002/9781119179313.wbprim0131. S. 1–3. (anglicky)
