Lomikámen vstřícnolistý (Saxifraga oppositifolia) je druh rostliny z čeledi lomikamenovité. Je to nízce polštářovitě rostoucí bylina s plazivým dřevnatějícím stonkem, šupinovitými listy a nápadnými růžovými až purpurovými květy. Druh má klasicky arkto-alpínské rozšíření. Je široce rozšířený v severských oblastech Evropy, Asie i Severní Ameriky, jižněji ve vyšších horských polohách. V České republice roste velmi vzácně v Krkonoších, hojný je například v Alpách a Karpatech. Je to chladnomilná rostlina s extrémní odolností vůči arktickému a vysokohorskému podnebí. Jako skalnička se pěstuje jen zřídka.
Popis
Lomikámen vstřícnolistý je vytrvalá, 2 až 5 cm vysoká bylina nízce polštářovitého růstu s plazivým, dřevnatějícím, místy kořenujícím stonkem, z něhož vyrůstají četné, vzpřímené, hřebenitě postavené, hustě olistěné větévky. Listy jsou vstřícné, křižmostojné, kožovité, tlustě šupinovité, brvité, s jednou nebo řidčeji až 3 hydatodami, bez řapíku. Na větévkách jsou těsně nahuštěné ve 4 řadách, na květonosných lodyžkách bývají oddálenější. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, asi 13 mm široké, vyrůstající jednotlivě na krátkých stopkách.
Kalich je složený z 5 vzpřímených, vejčitých až eliptických, kožovitých, na okraji brvitých kališních lístků. Korunní lístky jsou růžové až sytě purpurové (výjimečně bílé), úzce obvejčité, 7 až 10 mm dlouhé, na bázi dlouze vybíhající v nehet, na vrcholu tupé. Koruna se při sušení zbarvuje fialově. Semeník je víceméně svrchní. Rostlina kvete v závislosti na stanovišti a poloze na jaře až v létě, brzy po sejití sněhu, zpravidla od dubna do června. Na svých stanovištích náleží mezi nejčasněji kvetoucí rostliny. Tobolky jsou vejcovité, 3 až 6 mm dlouhé, na vrcholu s dlouhými rozestálými vytrvalými čnělkami a podepřené vytrvalým kalichem.[1][2][3]
Poněkud podobný lomikámen nachový (Saxifraga retusa) má rovněž vstřícné listy, polštářovitý vzrůst a purpurové květy. Odlišuje se listy jen na bázi krátce brvitými, na okraji s 5 drobnými hydatodami vylučujícími vápenaté soli, a lysými kališními lístky. Vyskytuje se v evropských velehorách včetně Tater, v ČR neroste.[4]
Druh má obrovský areál v severských oblastech Evropy, Asie i Severní Ameriky, jižněji se vyskytuje ve vyšších polohách horských masívů. Jedná se o klasický příklad arkto-alpínského rozšíření.
V rámci Evropy se souvisleji vyskytuje v západní a severní Skandinávii, severním Rusku, Britských ostrovech, Alpách, Apeninách, Pyrenejích a Karpatech. Izolované arely jsou i v řadě menších pohoří včetně Krkonoš a různých jihoevropských pohoří, jako je například španělská Sierra Nevada nebo pohoří v Řecku či Bulharsku.[6][7] Chybí na Kavkaze.[8]
V Krkonoších se vyskytuje v Obřím dole, Kotelních jamách a na polské straně v Malé Sněžné jámě a je zde vázán na výchozy zásaditých hornin v nadmořských výškách od 1100 do 1300 metrů.[1][9] Na Slovensku je dosti hojný v celých Tatrách, kde roste na zásaditých i žulových podkladech v nadmořských výškách od 1140 do 2630 metrů. Výškové maximum je udáváno z vrcholových partií Lomnického štítu. Vzácně se vyskytuje i v nejvyšších polohách Nízkých Tater.[4] V Alpách je rozšířen v rámci vyšších poloh celého pohoří.[10]
Ohrožení a ochrana
V České republice je tento druh chráněn zákonem v kategorii silně ohrožené druhy.[11] V červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je veden jako kriticky ohrožený druh (kat. C1r).[12] Na Slovensku chráněn není a je zde zařazen mezi druhy méně dotčené (LC). Zákonem je chráněn také v Rakousku, Itálii, Německu a Švýcarsku.[13]
Ekologie
Lomikámen vstřícnolistý je jednou z nejodolnějších cévnatých rostlin světa vůči chladnému prostředí. Byl nalezen ve vrcholových partiích hory Dom ve švýcarských Alpách v nadmořské výšce 4 507 metrů, což je absolutní evropský výškový rekord pro trvalý výskyt cévnaté rostliny. Stáří nalezených rostlin bylo stanoveno na více než 30 let. Vykvétá zde již v průběhu 6 až 10 dnů po sejití sněhu, semena však v daném prostředí zřejmě nestíhají dozrát. Vegetační sezóna (tedy s průměrnou denní teplotou půdy 2–3 cm pod povrchem přesahující 0 °C) trvá přibližně 66 dní. Průměrná teplota v tomto období je pouze 2,6 °C. Fyziologická aktivita rostlin je možná jen po několik denních hodin, zatímco každou noc klesá teplota pod bod mrazu.
Druh má výškový rekord také na Špicberkách (společně s mákem Papaver dahlianum) a v Grónsku.[14]
Květy jsou opylovány hmyzem. Navštěvují je zejména královny čmeláků a někteří denní motýli, v severošvédském Laponsku například okáč velehorský (Erebia pandrose) a žluťásek nasteský (Colias nastes). V pozdější sezóně je opylují zejména drobné druhy much. V životaschopná semena dozrává jen malý podíl vajíček, asi čtvrtina.[15]
V Evropě je lomikámen vstřícnolistý živnou rostlinou housenek píďalky skalní (Entephria flavicinctata) a různých druhů drobných můr rodu Kessleria z čeledi předivkovití (Yponomeutidae), v Severní Americe modráskaAgriades franklinii a můry Gynaephora rossii z čeledi bekyňovití (Lymantriidae).[16]
Okáč velehorský (Erebia pandrose) na květech silenky bezlodyžné
Druh je v rámci rodu Saxifraga řazen do podrodu Saxifraga a sekce Porphyrion.
V rámci svého areálu je značně polymorfní a byla popsána řada vnitrodruhových taxonů. Některé formy mají jen řídký růst, jiné tvoří velmi stěsnané polštáře. S. oppositifolia subsp. paradoxa z centrálních Pyrenejí má střídavé listy. Poddruh S. o. subsp. asiatica z Himálaje a sibiřských pohoří se vyznačuje obzvláště velkými květy, subsp. rudolphiana z žulových oblastí východních Alp je naopak ve všech svých částech velmi drobný a má silně stěsnaný růst.[5]
Význam a pěstování
Druh se v podmínkách střední Evropy pěstuje jako skalnička spíše zřídka, neboť nesnáší dobře vysoké letní teploty. Byly vyselektovány i různé okrasné kultivary. V přírodě rostlina vyhledává exponovaná, často severně orientovaná a vyfoukávaná stanoviště. V kultuře dobře snáší zimní vlhkost, v oblastech s kontinentálnějším klimatem ale přinášejí problémy vysoké letní teploty. Může prosperovat například na severně orientované skalce přitisklý při patě velkého balvanu, který chrání rostlinu před nadměrným ohřevem slunečním zářením.[17][18] Není ani udáván ze sbírek žádné české botanické zahrady.[19]
Odkazy
Reference
↑ abSLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN80-200-1090-4.
↑ABBOTT, Richard J.; COMES, Hans Peter. Evolution in the Arctic: a phylogeographic analysis of the circumarctic plant, Saxifraga oppositifolia (Purple saxifrage). New Phytologist (2003) 161:. 2003, čís. 161.
↑TUTIN, Thomas G. et al. Flora Europaea 1. Second edition.. [s.l.]: Cambridge University Press, 1993. Dostupné online. ISBN0-521-41007-X. (anglicky)
↑Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
↑AESCHIMANN, David et al. Flora Alpina. Bern: Haupt, 2004. ISBN3-258-06600-0. (německy)
↑395/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. [s.l.]: MŽP, 1992.
↑GRULICH, Vít. Red list of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia. 2012, čís. 84. Dostupné online.
.jpg)
