Narodila se v Cambridge v Massachusetts. V letech 1882–1886 studovala na škole Museum of Fine Arts School, později studovala architekturu na Massachusettském technologickém institutu, který byl jednou z pouhých šesti amerických škol architektury, kam byly před rokem 1910 přijímány ženy.[1] Howe promovala v roce 1890.[2] Ve třídě čítající 66 studentů byla jedinou ženou.
Památkově chráněný dům v němž žila Lois Howe na 6 Appleton Street, Cambridge
Po ukončení studia pracovala v kanceláři Allen and Kenway (později přejmenované na Allen & Collens). V soutěži na návrh Ženské budovy na Světové výstavě 1893 v Chicagu se umístila na druhém místě za Sophií Hayden.[3] V roce 1894 si otevřela vlastní architektonickou kancelář. Zpočátku se její projekty skládaly z novostaveb nebo přestaveb domů pro přátele a známé, ale její úsilí se brzy začalo vyplácet v podobě dalších zakázek. Do roku 1900 měla dostatek práce, aby si mohla zřídit kancelář v centru Bostonu. V roce 1907 se zasazovala o inovativní využití omítek a psala články pro Architectural Review a Architectural Record. Její vášní byla historie a architektonické detaily, což se projevilo nejen v její práci, ale také v knize, kterou vydala v roce 1913 společně s Constance Fuller, další absolventkou MIT, s názvem Details of Old New England Houses (Detaily starých novoanglických domů). V roce 1913 se stala členkou týmu, který se věnoval historii a detailům architektury. V roce 1913 se její partnerkou ve firmě stala architektka Eleanor Manning. V roce 1926 se k firmě, která se tehdy přejmenovala na Howe, Manning & Almy, Inc. připojila architektka Mary Almy.[4] Než si v roce 1913 založila vlastní praxi, pracovala pro ni architektka Eliza Newkirk Rogers. Krátkou dobu kolem roku 1920 pro Howe pracovala krajinářská architektka Elizabeth Greenleaf Pattee.
Během své kariéry byla předsedkyní Klubu bostonských podnikatelek (Business Women's Club of Boston) a předsedkyní Ženské asociace MIT (MIT Women's Association). Působila v kanceláři Bostonské společnosti architektů pro malé domy (Boston Society of Architect's Small House Bureau), ve výboru AIA pro malé domy a byla jmenována do správní rady Bytové asociace metropolitního Bostonu. Když Howe v roce 1937 odešla do důchodu, bylo jí 73 let. Firma Howe, Manning & Almy, Inc. se rozpadla a její partnerky zahájili samostatnou praxi.[5] Ještě dlouho poté, co skončila s architektonickou praxí, se věnovala historii, přednášela v Cambridgeské historické společnosti a snažila se mladším členům připomenout, jaká byla Cambridge v dobách jejího mládí.
Zemřela v roce 1964, krátce před svými stými narozeninami.
Projekty
Hooper-Eliot House
Původně založila svou firmu v Bostonu na Tremont Street, kde přijímala zakázky na renovace a novostavby.[6] Jednou z prvních renovací byl Hooper-Eliot House v roce 1902, kde přidala „prolamované dveře se svitkovými polštářky”.[7]
Se svými partnerkami ve firmě Howe, Manning & Almy realizovala za 43 let své praxe více než 426 zakázek, 500 projektů (z nichž většina stále existuje).[5] Trvanlivé návrhy, pečlivé řemeslné zpracování, prvotřídní materiály a žádané lokality učinily z jejich domů jedny z nejpohodlnějších a nejatraktivnějších obydlí.[1]
Dokumenty Lois Lilley Howe jsou uloženy ve sbírce Howe, Manning a Almy na MIT.[8] Její fotografická sbírka je uložena u Cambridgeské historické společnosti (Cambridge Historical Society).[5]
Ocenění
Prvního uznání se jí dostalo v roce 1893, kdy se umístila na druhém místě v národní soutěži o Ženskou budovu na Světové výstavě v Chicagu.
Mnoho jejich návrhů se objevilo v článcích a knihách časopisů House Beautiful a Architecture, vychvalujících nejlepší malé domy.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lois Howe na anglické Wikipedii.
↑ abCOLE, TAYLOR, Doris, Karen Cord. The Lady Architects: Lois Lilley Howe, Elenaor Manning and Mary Almy, 1893-1937. New York City, NY: Midmarch Arts Press, 1990. ISBN1-187675-01-6.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sarah Allaback. The first American women architects. [s.l.]: University of Illinois Press, 23 May 2008. Dostupné online. ISBN978-0-252-03321-6. S. 104.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GILDER, Karen Van. Lois Lilley Howe -- NRHP Travel Itinerary [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lois Lilley Howe [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcLois Lilley Howe Photographic Collection, (1884-1912) Cambridge Historical Society [online]. [cit. 2017-09-30]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Pioneering Women of American Architecture [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PLS4E. Hooper-Eliot House [online]. 2018-07-17 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Guide to the Records of Howe, Manning & Almy, Inc. and the Papers of Lois Lilley Howe, Eleanor Manning O'Connor, and Mary Almy MC.0009 [online]. [cit. 2017-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-01.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Hays, Johanna. Louise Blanchard Bethune: America's First Female Professional Architect. McFarland, 2014, pp. 20-21.
