Nejstarší vyobrazení Litoměřického kraje na Aretinově mapě roku 1619Litoměřický kraj na Vogtově mapě (1712)Severovýchod Litoměřického kraje na Mullerově mapě z roku 1720Sever Litoměřického kraje na Mullerově mapě roku 1720Jihovýchod Litoměřického kraj na Mullerově mapě z roku 1720Jihozápad Litoměřického kraje na Mullerově mapě Čech z roku 1720Litoměřický kraj roku 1769
Počátky existence Litoměřického kraje nebo také jen Litoměřicka spadají do druhé poloviny 13. století, kdy Přemysl Otakar II. původní hradské zřízení nahradil krajským zřízením. Raně středověké přemyslovské správní hradiště se nalézalo na Dómském pahorku jihovýchodně od jádra středověkého města, Litoměřický kraj se pak nazýval podle královského města Litoměřice, které bylo jeho správním centrem od nepaměti.
Historie
Litoměřice náleží mezi nejstarší česká města. Vznik města ale předcházela existence raně středověkéhopřemyslovského správního hradu a jeho aglomerace. Toto hradiště se nalézalo na Dómském pahorku jihovýchodně od jádra středověkého města. Bylo rozděleno na vlastní hrad a předhradí, jehož část byla kolem roku 1057 vyhrazena pro kapitulu při kostele sv. Štěpána v místě, kde se nyní nachází barokní katedrála sv. Štěpána.[1]
Vznik tohoto královského města spadá mezi roky 1219 a 1228 (nelze zpřesnit). V letech 1257–1421 se ve městě nacházel křižovnický klášter. Královské město si od 13. do 17. století udrželo dominantní postavení mezi městy celé severní poloviny Čech. Důkazem je množství práv a privilegií, jimiž je různí čeští panovníci, včetně Karla IV., obdařili. Nejzávažnější bylo právo skladu a právo mílové, jimiž se mohlo pyšnit opravdu jen málo českých měst. Právo skladu znamenalo, že každý obchodník, který plul po Labi (např. do Pirny či Drážďan), musel své zboží v Litoměřicích vyložit a tři dny na zdejším trhu nabízet. Teprve potom mohl ve své cestě pokračovat. Stávalo se velmi často, že tak jeho cesta v Litoměřicích skončila. V oněch dobách Litoměřice byly jedním z nejdůležitějších říčních přístavů na Labi. Právo mílové měla na severu Čech pouze dvě města, mimo Litoměřic ještě Žatec a Most. V okruhu jedné české míle (velikost české míle kolísala, mívala až 10,5 kilometrů) nesměla být provozována jakákoliv výdělečná činnost (řemeslo, hospoda apod.). Litoměřice byly v Čechách vedle Prahy také jedním ze dvou odvolacích center městských práv, konkrétně práva magdeburského.
Převážně české Litoměřice zažily po porážce stavovského povstání (1620) příliv německého etnika, v menší míře také italského. Přesto byla čeština stále hlavním jazykem, a to až do tereziánských a josefínských reforem (od roku 1739 pronikla němčina do městských knih, od roku 1775 byla němčina vyučovacím jazykem městské školy). V roce 1655 se město stalo centrem nově zřízené litoměřické diecéze. Při solním sčítání v roce 1702 bylo zjištěno v Litoměřickém kraji 119 274 křesťanů a 495 židů, dohromady tedy 119 769 obyvatel nad 10 let.
Kraj vydržel v původním uspořádání až do roku 1849, kdy bylo císařským nařízením č. 268/1849 o nové organizaci soudní, č. 255/1849 o nové organizaci správy a prozatímním zákonem obecním č. 170 ze 17. března 1849 nahrazen správou státní (zeměpanskou). Kraj byl obnoven v pozměněných hranicích roku 1855 a vydržel až do 23. října 1862, kdy bylo krajské zřízení zrušeno.[2] Po zrušení se země členily již jen na okresy, nadále však zůstala zachována krajská organizace u soudů a v Litoměřicích sídlil krajský soud až do roku 1949.
↑ Démographie historique, Svazky 18–19, solné sčítání - [1]
↑Jahrbücher des böhmischen Museums für Natur-und Länderkunde - [2]
↑ Archivovaná kopie. www.ceska-kamenice.cz [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-30.
Literatura
MAREŠ, Petr: Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011 (rigorźní práce), 203 s.; dostupné online
_(14586386019).jpg)
