Lilek černý (Solanum nigrum) je jednoletá jedovatá bylina z čeledi lilkovitých. Vyskytuje se téměř v celé Evropě (s výjimkou nejsevernějších částí Britských ostrovů a Skandinávie), na západní a jihozápadní Sibiři, ve Střední Asii, v Indii, ve východní Číně, na Sachalinu, v Japonsku a v severovýchodním cípu Afriky (Niger, Nigérie, Somálsko aj.). Do USA, Austrálie a na Nový Zéland byl tento druh zřejmě jen zavlečen.
Plody lilku černého
Výskyt na Madagaskaru, uváděný v Květeně ČR (viz literatura), může být mylný vzhledem k tomu, že zřejmě došlo ke kolizi vědeckých jmen Solanum nitens Opiz, 1843 pro rostliny vyskytující se v Česku a Solanum nitens Baker, 1882; druhé z nich má synonymum Solanum madagascariense Dammer, 1906 var. nitens D'Arcy et Rakot, 1994, který se skutečně vyskytuje na uvedeném ostrově. Pravděpodobně se tedy jedná o různé druhy.
Synonyma
Solanum humile Bernhardi in von Willdenow, 1809 - (lilek nízký)
Solanum nigrum Linné, 1753 var. atriplicifolium G. F. W. Meyer - (lilek černý laločnatý)
Vzhled
Jde o jednoletou 20–50 cm vysokou tmavozelenou bylinu s přímou nebo poléhavou lodyhou.
Listy jsou řapíkaté, široce vejčité nebo trojúhelníkovité, obvykle celokrajné, na bázi klínovité. Varieta atriplicifolium má listy výrazně laločnaté.
Kvete od června do října. Pětičetné květy s bílou korunou jsou shromážděny v řídkých vrcholových květenstvích.
Plodem je kulatá bobule, zralé jsou většinou černé, někdy s nazelenalým, nafialovělým či nažloutlým nádechem, u formy chlorocarpum zůstávají zralé zelené, nebo zelenožluté. S výjimkou speciálně vyšlechtěných kultivarů je plod jedovatý.
Výskyt
Jde o nitrofilní a synantropní druh, který roste od nížin až do podhůří na rumištích a na polích a zahradách jako obtížný plevel, zejména v teplejších oblastech u širokořádkových kultur. Je také hostitelem chorob a škůdců jiných lilkovitých rostlin. Nadzemní orgány lilku černého jsou jedovaté, a proto je jeho výskyt v porostech pícnin nebezpečný.[1]
Na našem území se vyskytuje podobně jedovatý polokeř lilek potměchuť, jehož plody jsou červené a podlouhlé.
K otravě může dojít zejména u dětí po požití bobulí (existují však kulturně vyšlechtěné odrůdy, jejichž plody jsou vhodné k nakládání a následné konzumaci). Otrava se projevuje po požití většího množství plodů křečemi v hrdle a ústech, nevolností, zvracením, průjmem, zvýšeným tepem (podrobnosti viz heslo solanin).
Farmakologické působení
V malých dávkách působí uklidňujícím vlivem na centrální nervovou soustavu. U extraktů z lilků rostoucích v Číně byly zjištěny kancerostatické účinky, zatím však nebyly žádné přípravky z lilku černého v humánní medicíně aplikovány.
Použití
Droga ze sušené byliny je mj. součástí přírodních přípravků pro snižování menstruačních potíží; přitom podíl z lilku má mírně zklidňující účinky a potlačuje tak stavy podrážděnosti a emocionální lability před nástupem menstruačního krvácení.
Na Novém Zélandu Maorové konzumují plody a listy lilku u odrůd, které obsahují snížené množství jedovatých látek.
Reference
↑HRON, František. Rostliny polí a zahrad: kapesní atlas. Ilustrace Otakar Zejbrlík. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 403 s. cnb000465802. Kapitola Lilek černý, s. 274–275.
Literatura
JIRÁSEK, Václav; ZADINA, Rudolf; BLAŽEK, Zdeněk. Naše jedovaté rostliny. Ilustrace Ludmila Jiřincová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 384 s. cnb000682015. Kapitola Solanum nigrum L. – lilek černý, s. 287–288.
Květena České republiky, díl 6 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 2000. - S. 264-266.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu lilek černý na Wikimedia Commons
