Liga arabských států (anglickyLeague of Arab States, arabsky جامعة الدول العربية, Džámicat ad-duwal al-carabíja), též Arabská liga, je regionální organizací arabských států. Vznikla podepsáním Paktu Ligy arabských států v březnu 1945 v Káhiře sedmi arabskými státy (Egypt, Irák, Jemen, Jordánsko, Libanon, Saúdská Arábie, Sýrie). Sídlem organizace byla do roku 1979 Káhira, později Tunis, následně opět Káhira.
Organizace měla za úkol zajistit a koordinovat spolupráci svých členů v oblastech politiky, ekonomiky a kultury, v roce 1950 přibyla i spolupráce v oblasti kolektivní bezpečnosti, členství v organizaci tak zavazuje arabské státy k nepoužití síly proti dalšímu členskému státu. Postupným vstupem nových členů stoupl celkový počet na 22, a to včetně Palestinské samosprávy. Roku 1979 bylo pozastaveno členství Egyptu z důvodu uzavření mírových smluv s Izraelem, roku 1987 bylo členství Egypta obnoveno. V roce 2011 pak bylo členství pozastaveno Libyi kvůli krvavému potlačování protivládních protestů, v červenci stejného roku jí bylo členství vráceno. Ze stejného důvodu je nyní pozastaveno členství Sýrii.
Mezi orgány Ligy arabských států náleží Arabská konference (nejvyšší orgán), Rada (složená ze zástupců členských států), Rada společné obrany, Poradní výbor, Hospodářská rada a generální sekretariát (v čele s generálním tajemníkem).
Liga arabských států je v mnoha ohledech podobná Radě Evropy nebo někdejší Organizaci africké jednoty, které zdůrazňují především politickou spolupráci. Lize arabských států se nezdařilo výrazně pokročit v regionální integraci států, nepodařilo se překonat značné politické a ekonomické rozpory členů. Selhala též při řešení vojenských konfliktů v Perském zálivu.
Pakt Ligy arabských států
Pakt ligy arabských států byl podepsán na ustavující konferenci Ligy 22. března 1945 v Káhiře. Sestává z 15 článků a tří dodatků (o Palestině, o spolupráci s arabskými zeměmi, které nejsou členy Rady Ligy a o jmenování generálního tajemníka Ligy).[1] Vyplývá z něj, že jde o volné seskupení států, které si ponechávají svou vlastní vnitřní i zahraniční politiku a které si navzájem uznávají své politické režimy a nezasahují si do vnitřních záležitostí. Jako hlavní cíl Ligy stanoví zajišťování a upevňování vztahů mezi členskými státy, koordinaci jejich politické činnosti, ochrana nezávislosti, spolupráce v oblasti hospodářské, kulturní, právní (včetně vydávání stíhaných osob), sociální či zdravotnické.[2]
Smlouva o společné obraně a hospodářské spolupráci
Smlouva o společné obraně a hospodářské spolupráci mezi státy Arabské ligy byla podepsána 17. června 1950. Sestává ze 13 článků a tzv. vojenského dodatku.[3]
Orgány ligy
Nejvyšším orgánem Ligy arabských států je Arabská konference na nejvyšší úrovni,[4] která projednává nejzávažnější otázky politické orientace Ligy.[5]
Nejvyšším stálým orgánem Ligy je Rada, složená ze zástupců všech členských států,[6] jejichž postavení je rovnoprávné – každý stát disponuje (bez ohledu na počet svých zástupců) jedním hlasem. Rada se schází na řádných zasedáních dvakrát ročně a ve funkci jejího předsedy se na jednotlivých zasedáních střídají předsedové vlád členských států.[4] Rozhodnutí Rady je závazné pro všechny členy pouze, bylo-li přijato jednomyslně, pokud bylo přijato prostou většinou hlasů, zavazuje pouze ty státy Ligy, které pro něj hlasovaly. O vnitřních otázkách Ligy se rovněž rozhoduje většinou hlasů.[5] Samotná rada však nemá žádnou výkonnou moc a její rozhodnutí musí uvádět v život členské státy.[4]
Dalším významným stálým orgánem je generální sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník, který má hodnost velvyslance, se třemi zástupci. Generální tajemník má právo dělat samostatná oficiální vyjádření, ve všech záležitostech se však zodpovídá Radě a na každém jejím zasedání překládá zprávu o plnění úkolů a o práci svého úřadu. Také svolává mimořádné zasedání Rady, pokud si to přejí nejméně dva členské státy. Sídlem generálního sekretariátu je Káhira.[4] Současným tajemníkem, uvedeným do funkce od 1. července 2011 je Egypťan Nabil Elaraby .
Vojenským orgánem Ligy je Rada společné obrany, která sestává z ministrů zahraničí a ministrů obrany. Založena byla vzápětí po přijetí Smlouvy o společné obraně a hospodářské spolupráci roku 1950.[7] K přijetí usnesení Rady společné obrany je potřeba dvoutřetinové většiny, a tato usnesení jsou závazná pro všechny členy.[5]
V rámci Ligy arabských států pracuje také řada výborů a komisí, specializovaných na řešení problémů konkrétních oblastí. Tyto výbory rovněž patří mezi stálé orgány Ligy, a jejich sekretariáty sídlí v Káhiře, kde jsou v kontaktu s příslušným oddělením generálního sekretariátu. Jejich členy mohou být i zástupci jiných arabských zemí. Na základě příslušných ustanovení Paktu byly zřízeny výbor pro zdravotnictví, hospodářský výbor, výbor pro dopravu a spoje, kulturní výbor, právní výbor a sociální výbor. Na základě Smlouvy o společné obraně a spolupráci vznikla zase Vojenská komise a Hospodářská rada.[8] Vojenská komise funguje vedle zmíněné Rady společné obrany[5] a její činnost je úzce propojena s Hospodářskou radou, která kromě ekonomických záležitostí řeší i některé otázky politické, jako např. organizace bojkotů vůči zemím, které jsou ve sporu s některým ze členů Ligy.[8]
V rámci Ligy však mohou pracovat i jiné výbory a komise, jejichž existence nevyplývá z těchto dvou základních smluv. Nejstarším výborem je politický výbor, který byl zřízen ještě před vznikem samotné Ligy, a to na základě Alexandrijského protokolu roku 1944. Politický výbor sestává ze stálých zástupců všech členských států a jeho zasedání, konaných nejméně jednou ročně, se obvykle účastní též jejich ministři zahraničních věcí.[4] Výbory mohou i zanikat. Například roku 1946 byl vytvořen výbor pro záležitosti Palestiny, který zanikl roku 1954.[9]
Kromě stálých komisí vznikají průběžně také komise dočasné. Patří sem komise s konkrétním úkolem, které zanikají, jakmile je úkol splněn. Některé komise vznikají pouze pro potřeby zasedání Rady, jako např. komise pro zahraniční záležitosti, ekonomická komise či sociální komise. Tyto komise jsou vždy s koncem zasedání rozpuštěny.[7]
Členové
Rozšiřování Ligy arabských států
V současné době má Liga 22 plnohodnotných členů a další 4 státy mají status pozorovatele. Ligu založily 22. března 1945 Egypt, Irák, Transjordánsko (roku 1949 přejmenované na Jordánsko), Libanon, Saúdská Arábie a Sýrie. Krátce nato, 5. května se k nim připojilo Mutawakkilitské Jemenské království (od roku 1962 Jemenská arabská republika), takže dnešní Jemen je také počítán mezi zakládající členy. Všech těchto sedm států patřilo před první světovou válkou k územím pod nadvládou Osmanské říše. Dalším přijatým členem pak byla až roku 1953 Libye a od té doby se jejich počet postupně rozrůstal. Roku 1967 byla za člena přijata Jemenská lidová demokratická republika[7] (poté, co získala nezávislost na Velké Británii[10]), její členství však zaniklo roku 1990, kdy došlo ke sjednocení obou jemenských států (pod názvem Jemenská republika). Zatím posledním přijatým členem jsou Komory, které do Ligy vstoupily roku 1993.
Jediný člen Ligy, který byl svrchovaným státem dlouho před svým vstupem, je Omán (samostatný od roku 1650). Většina ostatních států se stala členy Ligy krátce po získání nezávislosti, v některých případech jen několik týdnů či dokonce dní (viz tabulka). Na druhou stranu některé státy (včetně zakládajících států Jordánska a Sýrie) vstoupily do Ligy ještě před získáním vlastní svrchovanosti.[11] Roku 1976 se členem stala také Organizace pro osvobození Palestiny,[7] kterou roku 1988 nahradil jednostranně vyhlášený Palestinský stát, dnes zastupovaný Palestinskou národní samosprávou.[12]
Kromě plnohodnotného členství může stát získat také status pozorovatele. Poprvé ho získala Eritrea roku 1993 (poté, co získala nezávislost na Etiopii). Následně se pozorovateli staly také tři nearabské státy, a to Brazílie, Indie a Venezuela.[7] Od roku 2023 se stala také Ukrajina pozorovatelským státem.
Členství v lize může být v případě vážných neshod pozastaveno, ovšem k trvalému vyloučení žádného člena zatím nedošlo. Roku 1979 bylo pozastaveno členství Egyptu, neboť podepsal mírovou smlouvu s Izraelem, a znovu bylo obnoveno až roku 1989.[7] V únoru roku 2011 bylo členství pozastaveno Libyi v odpověď na krvavé potlačování tamních protivládních protestů.[13] V červenci 2011 bylo Libyi znovuobnoveno plné členství. Od 12. listopadu 2011 je ze stejných důvodů pozastaveno členství Sýrie.[14] V květnu 2023 by nicméně měla Sýrie opět získat plnohodnotné členství.[15]
↑Hrubý domácí produkt dle parity kupní síly. Jde o odhady z roku 2010,[17] pouze odhad pro Palestinská území pochází z roku 2009.[18]
↑Hrubý domácí produkt na obyvatele dle parity kupní síly. Jde o odhady z roku 2010,[19] pouze odhad pro Palestinská území pochází z roku 2008.[18]
↑1. listopadu 1918 získal nezávislost Severní Jemen, nejprve jako Mutawakkilitské Jemenské království a po změně režimu roku 1962 jako Jemenská arabská republika. Jižní Jemen získal nezávislost 30. listopadu 1967 jako Jemenská lidová demokratická republika. 22. května 1990 se oba státy spojily v dnešní Jemenskou republiku.
Souhrnná rozloha všech území Arabské ligy činí přibližně 13,5 miliónu km² (což je asi o třetinu více, než je rozloha Spojených států amerických, a trojnásobek rozlohy Evropské unie). Rozkládá se od Atlantského oceánu na západě, podél jižního břehu Středozemního moře, až po Perský záliv, Ománský záliv, Arabské moře a Indický oceán na východě. Většina jeho členských zemí patří do poměrně neurčitě definované oblasti Blízkého východu a Maghrebu, též označované anglickou zkratkou MENA (Middle East and North Africa). Poněkud stranou leží Džibutsko a Somálsko v Africkém rohu, ovšem geograficky nejvzdálenější ostatním členům je Komorský svaz, ležící na Komorských ostrovech v Indickém oceánu mezi africkou pevninou a Madagaskarem. Dalším ostrovním státem je Bahrajn, ležící na stejnojmenném ostrově a okolních ostrůvcích u saúdskoarabského pobřeží v Perském zálivu.[21]
Historie
Počátky
Myšlenka tzv. panarabismu, tj. kulturní a politické jednoty Arabů, se objevila mezi vzdělanými Araby již koncem 19. století,[22] určitých reálných obrysů však začala nabývat koncem druhé světové války. Zastáncům této myšlenky se podařilo získat i podporu Velké Británie, která měla v oblasti velký vliv a měla pod svým protektorátem část arabských území. Roku 1941 přišel zajordánský emír cAbdalláh s projektem tzv. Velké Sýrie pod vládou jordánských Hášimovců, která by kromě samotné Sýrie zahrnovala také Libanon, Palestinu a Zajordánsko. Konkurenční projekt iráckého premiéra Núrí as-Sacída počítal zase s vytvořením Federace Úrodného půlměsíce, která by zahrnovala ještě také Irák, přičemž celému soustátí by vládla irácká dynastie Hašímovců. Většina syrských a libanonských politiků si však přála, aby jejich státy byly nezávislé a proti oběma projektům se z důvodu tradičního nepřátelství s Hašímovci postavily také Egypt a Saúdská Arábie.[23]
Jednání nakonec posunul předseda egyptské vlády Nahnás Paša, který navrhl pouze symbolické sjednocení v rámci volného sdružení států. Postupně se mu podařilo získat na svou stranu jak Brity, tak i představitele jednotlivých arabských států.[24] 7. října 1944 podepsalo na Arabské konferenci v Alexandrii pět arabských států (Sýrie, Transjordánsko, Irák, Libanon a Egypt) tzv. Alexandrijský protokol, v němž se zavázali založit Ligu arabských států, vedenou Radou Ligy arabských států, v níž budou mít všechny členské státy rovné zastoupení.[25] Vlastní Liga pak byla založena na konferenci 22. března 1945 v Káhiře, a to podepsáním tzv. Paktu Ligy arabských států, který vstoupil v platnost 10. května 1945. Kromě států, které podepsaly Alexandrijský protokol, se jejími zakládajícími členy staly ještě také Saúdská Arábie a Jemen,[26] který však smlouvu ratifikoval až 11. května.[24] Ustavení ligy byl přítomen také zástupce Palestiny.[27] Prvním generálním tajemníkem Ligy se stal egyptský politik cAbd ar-Rahmán cAzzám. Jako sídlo nové organizace bylo zvoleno egyptské hlavní město Káhira, které se tak stalo významným centrem arabského světa.[28]
První arabsko-izraelská válka
První společnou akcí států Ligy byl koordinovaný útok (většinou označovaný jako první arabsko-izraelská válka) na vznikající izraelský stát v květnu 1948,[29] který byl reakcí na plán OSN na rozdělení Palestiny. Státy Ligy vytvořily tzv. Osvobozeneckou armádu disponující značnými silami, ovšem poměrně nejednotným velením. Spojenecká armáda sestávala z 10 tisíc egyptských vojáků, 7 tisíc syrských, 3 tisíc iráckých a 3 tisíc libanonských vojáků, doplněných zajordánskou Arabskou legií čítající 4500 vojáků (vedených britskými důstojníky). Arabská liga ve válce zaznamenala určité počáteční úspěchy, do dubna 1948 bylo při nájezdech spojeneckých jednotek zabito přes 1200 Izraelců, a to přibližně rovným dílem vojáků i civilistů. V dubnu se však již Izraelci, posílení mj. i československými zbraněmi, chopili iniciativy a obsadili Hajfu, Safed, Jaffu a Akko. 11. června bylo uzavřeno příměří, během nějž se však jak Arabové, tak i Izraelci snažili své armády co nejvíce posílit a o měsíc později byly boje obnoveny. Tentokrát byla slabost arabských jednotek zřejmá hned od počátku, Izraelci zabrali Lyddu, Lamlu a Nazaret a dokonce i některé oblasti mimo území, které jim přiřkl původní plán OSN. Druhé příměří bylo uzavřeno pouhých deset dní po vypuknutí bojů. V říjnu pak Izrael zahájil závěrečnou ofenzívu, kterou získal další území. Nové rozhovory o příměří byly zahájeny začátkem roku 1949 a jednotlivé státy Arabské ligy je uzavíraly individuálně: Egypt 14. února, Libanon 23. března, Zajordánsko 3. dubna a nakonec Sýrie 20. července. Irák žádnou formální dohodu nepodepsal. Ačkoliv nebyla uzavřena žádná oficiální mírová smlouva a válečný stav tak de iure nadále trval, boje již nebyly obnoveny.[30]
V reakci na události války podepsaly státy Arabské ligy 17. června 1950 jako dodatek k Paktu Smlouvu o společné obraně a hospodářské spolupráci[3] (označovanou také jako Káhirská smlouva[25]). Podepsali ji zástupci všech sedmi zakládajících států Arabské ligy.[3]
Reference
↑ Pact of the League of Arab States, March 22, 1945. American Foreign Policy 1950–1955, Basic Documents. 1957, svazek 1. Dostupné online. (anglicky)
↑ abc Treaty of Joint Defense and Economic Cooperation Between the States of the Arab League, June 17, 1950. American Foreign Policy 1950–1955, Basic Documents. 1957, svazek 1. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcdPOTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné – Zvláštní část. 5., doplněné a rozšířené vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN80-7179-536-4. S. 342.
↑LANG, Václav; ČTK. Liga arabských států. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2011-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-18.
↑ abHERSHLAG, Zvi Yehuda. The economic structure of the Middle East. Leiden: Brill, 1975. Dostupné online. ISBN9004042148. S. 192. (anglicky)
↑NOVÁK, L.; VÝHODA, K. Co je Liga arabských států?. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1960. S. 23–24.
↑AITHIE, Charles; AITHIE, Patricia. Yemen – Jewel in Arabia. London: Stacey International, 2001. Dostupné online. ISBN1900988151. S. 203. (anglicky)
↑ ab Archivovaná kopie. The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07. ISSN1553-8133. (anglicky)
↑The PLO. Palestine Liberation Organisation: History of the Palestine Liberation Organisation. [online]. Le Monde diplomatique [cit. 2011-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (anglicky)
↑ Arab League Recognizes Libyan Rebel Council. RTT News [online]. 2011-8-25. Dostupné online. (anglicky)
↑Arab League Votes to Suspend Syria Over Crackdown [online]. NYTimes.com [cit. 2011-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Liga arabských států znovu přijme Sýrii. Kvůli normalizaci vztahů s Asadem. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-05-07. Dostupné online.
↑ Country Comparison: Population. The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. ISSN1553-8133. (anglicky)
↑ Country Comparison: GDP (purchasing power parity). The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-23. ISSN1553-8133. (anglicky)
↑ abc Middle East: West Bank. The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. ISSN1553-8133. (anglicky)
↑ Country Comparison: GDP – per capita (PPP). The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-20. ISSN1553-8133. (anglicky)
↑ Middle East: Gaza Strip. The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-08. ISSN1553-8133. (anglicky)
↑ Mar 22, 1945: Arab League formed. This Day in History [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑PAUL, Johnson. Dějiny židovského národa. Překlad Věra a Jan Lamperovi. Řevnice: nakladatelství Alexandra Tomského Rozmluvy, 1996. ISBN80-85336-31-6. S. 507–508.
French political party The Patriots Les PatriotesPresidentFlorian PhilippotFounded29 September 2017; 6 years ago (2017-09-29)Split fromNational FrontHeadquarters122, Rue des Rosiers, 93400 Saint-Ouen-sur-SeineMembership (2021) 22,000IdeologyFrench nationalismHard Euroscepticism[1]SouverainismRight-wing populismGaullismEconomic nationalismConspiracism[2]Anti-vaccination[2]Political positionRight-wing[3] to far-right[4][5&#...
Halaman ini berisi artikel tentang filsafat sosial dan politik. Untuk partai politik Amerika Serikat, lihat Partai Republik (Amerika Serikat). Untuk ideologi dari partai tersebut, lihat Posisi politik Partai Republik. Amerika Serikat Artikel ini adalah bagian dari seri: Politik dan KetatanegaraanAmerika Serikat Pemerintah federal Konstitusi Pajak Parlemen Kongres DPR Ketua Pemimpin partai Distrik kongres Senat Presiden pro tempore Pemimpin partai Lembaga Kepresidenan Presiden Wakil Presiden K...
Об экономическом термине см. Первородный грех (экономика). ХристианствоБиблия Ветхий Завет Новый Завет Евангелие Десять заповедей Нагорная проповедь Апокрифы Бог, Троица Бог Отец Иисус Христос Святой Дух История христианства Апостолы Хронология христианства Ран�...
American ice hockey player (born 1991) Ice hockey player Jeremy Morin Morin as a Blackhawk in December 2010Born (1991-04-16) April 16, 1991 (age 32)Auburn, New York, U.S.Height 6 ft 1 in (185 cm)Weight 192 lb (87 kg; 13 st 10 lb)Position Left wingShot RightPlayed for Chicago BlackhawksColumbus Blue JacketsHC YugraHPKSC BernNational team United StatesNHL Draft 45th overall, 2009Atlanta ThrashersPlaying career 2010–2018 Jeremy Morin (born Apri...
American film and television writer and television producer Fred FreibergerBorn(1915-02-19)February 19, 1915DiedMarch 2, 2003(2003-03-02) (aged 88)NationalityAmericanOccupation(s)Television writer and producerScreenwriterYears active1946–89TelevisionBen Casey (season 3)The Wild Wild West(season 1)Star Trek (season 3) (1968–69)Space: 1999 (season 2) (1976–77)The Six Million Dollar Man (1977–78)SpouseShirley Freiberger[1]Children2[1] Fred Freiberger...
Perbandingan presentase antara web umum dengan web dalam dan web gelap. Web gelap (bahasa Inggris: dark web) adalah konten World Wide Web yang ada di darknet, jaringan overlay yang menggunakan Internet tetapi memerlukan perangkat lunak tertentu, konfigurasi atau otorisasi untuk mengaksesnya.[1][2] Dark web hanya sebagian kecil dari deep web, bagian dari web yang tidak diindeks oleh mesin pencari web, meskipun kadang-kadang istilah deep web disalahartikan sebagai dark web.&...
Overview of postal codes in Russia You can help expand this article with text translated from the corresponding article in Russian. (March 2022) Click [show] for important translation instructions. View a machine-translated version of the Russian article. Machine translation, like DeepL or Google Translate, is a useful starting point for translations, but translators must revise errors as necessary and confirm that the translation is accurate, rather than simply copy-pasting machine-tran...
Coat of arms of Åland Coat of arms of ÅlandThe arms as used by the LagtingVersions1952 variant by Gustaf von Numers1962 variant by Ahti Hammar ArmigerÅlandAdoptedFirst recorded in 1560.Current version official since December 10th 1952.[1]ShieldAzure a stag trippant Or.[2]Other elementsComital coronet above the shield The coat of arms of Åland features a golden red deer on a blue field. This is traditionally surmounted by a comital coronet of the elder Swedish style.[3&...
British nobleman This article needs additional citations for verification. Please help improve this article by adding citations to reliable sources. Unsourced material may be challenged and removed.Find sources: William Cavendish, 5th Duke of Devonshire – news · newspapers · books · scholar · JSTOR (November 2010) (Learn how and when to remove this message) His GraceThe Duke of DevonshireKGWilliam Cavendish, 5th Duke of Devonshire, painted in Rome by P...
For other battles at the same location, see Second Battle of Petrozsény and Third Battle of Petrozsény. First Battle of PetrozsényPart of the Battle of Transylvania of the Romanian Campaign of World War ICourse of the battle from 17 to 19 SeptemberDate17 – 22 September 1916LocationPetrozsény and the surrounding area, Transylvania, Austria-Hungary (today Petroșani, Romania)Result German victoryBelligerents Romania German EmpireCommanders and leaders Ioan Culcer Ioan Muică&#...
British left-wing news website The CanaryType of siteNew media outletFounder(s)Kerry-Anne MendozaNancy Mendoza[1]EditorDrew Rose[2]Revenue£250,000 (2016)URLthecanary.coLaunched2015Current statusActive The Canary is a left-wing news website based in the United Kingdom. While focusing on UK political affairs, it also has a Global section, a satire section (Off the Perch), and Science, Environment, and Health sections.[3] Founded in 2015 by Kerry-Anne Mendoza and he...
Museum Antropologi NasionalPintu masuk museumDidirikan1964LokasiKota Meksiko, MeksikoKoordinat19°25′34″N 99°11′10″W / 19.426°N 99.186°W / 19.426; -99.186JenisMuseum arkeologiWisatawan2.336.115 (2017)[1]Akses transportasi umumAuditorio Station (jalur 7)Situs webwww.mna.inah.gob.mx Museum Antropologi Nasional (bahasa Spanyol: Museo Nacional de Antropología, MNA) adalah museum nasional di Meksiko. Museum ini merupakan yang terbesar dan paling bany...
Sir Francis Moore (1558 – 20 November 1621) was a prominent Jacobean barrister and Member of Parliament. South Fawley Manor Life He was born the posthumous son of Edward Moore, a yeoman of East Ilsley in Berkshire and educated at Reading School and St John's College, Oxford.[1] He became an eminent barrister, working in the Middle Temple, but spent his family life at South Fawley Manor in Berkshire. Moore was appointed counsel and under-steward to Oxford University, of which he was...
Fictional character Fictional character Karen Hayes24 characterJayne Atkinson as Karen HayesFirst appearanceDay 5 – Episode 13 (March 13, 2006)Last appearanceDay 6 – Episode 24Portrayed byJayne AtkinsonDays5, 6In-universe informationSpouseBill Buchanan Karen Hayes is a fictional character on the television program 24 portrayed by actress Jayne Atkinson. She appeared as a recurring character in twelve episodes of the fifth season and a main cast member in eighteen episodes of the sixth sea...
Oldest and highest honor of the Kingdom of the Netherlands Military William OrderMilitaire Willems-Orde Knight Military William Order 4th class medal (post 2000 model)Awarded by King of the NetherlandsTypeChivalric order with four degreesEstablished30 April 1815CountryNetherlandsMottoVoor Moed, Beleid en Trouw (For Bravery, Leadership and Loyalty)Awarded forPerforming acts of excellent Bravery, Leadership and Loyalty in battle.StatusCurrently constitutedGrand MasterKing Willem-AlexanderChance...
Regent of Bavaria from 1886 to 1912 Prince LuitpoldThe Prince Regent in 1888Prince Regent of BavariaRegency10 June 1886 – 12 December 1912SuccessorPrince LudwigMonarchLudwig IIOttoBorn(1821-03-12)12 March 1821Würzburg, BavariaDied12 December 1912(1912-12-12) (aged 91)Munich, BavariaBurialTheatinerkirche, Munich, BavariaSpouse Archduchess Auguste Ferdinande of Austria (m. 1844; died 1864)IssueLudwig IIIPrince LeopoldPrincess TheresaPr...
German state (1379–1815) Not to be confused with Duchy of Mecklenburg-Strelitz. For other uses, see Mecklenburg-Schwerin (disambiguation). This article relies largely or entirely on a single source. Relevant discussion may be found on the talk page. Please help improve this article by introducing citations to additional sources.Find sources: Duchy of Mecklenburg-Schwerin – news · newspapers · books · scholar · JSTOR (July 2022) Duchy of Mecklenburg-S...
.svg)
