Libuše Pamětnická
Narození	10. července 1920 Hněvkovice
Úmrtí	9. října 1992 (ve věku 72 let) Humpolec
Místo pohřbení	hřbitov Jiřice u Miroslavi
Povolání	básnířka a spisovatelka
Manžel(ka)	Ladislav Badalec
Děti	Ivana Haslingerová
Rodiče	František Pamětnický
Příbuzní	Michal Haslinger (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libuše Pamětnická (10. července 1920 Hněvkovice u Humpolce – 9. října 1992 Humpolec) byla česká spisovatelka, básnířka a publicistka.^[1]

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

---

Komentář: vlastní výzkum?

Libuše Pamětnická prožila dětství a mládí u prarodičů v Hněvkovicích u Humpolce. Její otec František Pamětnický (1893–1944) byl povolán v roce 1921 jako kapelník hudby finanční stráže na Podkarpatskou Rus do Mukačeva a Užhorodu,^[2] kam s ním odešla i její matka Pavla Pamětnická (1895–1977). Roční dceru zanechali u prarodičů Emílie Mokré (1867–1952) a řídícího učitele Jana Mokrého (1863–1931). Po odchodu Jana Mokrého do důchodu žila Libuše Pamětnická nadále v jeho domě čp. 100 v Hněvkovicích.

Otec František Pamětnický za účast v odboji uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde byl 9. listopadu 1944 popraven.^[2] Matka zůstala s jejími dvěma sestrami Vlastou a Eliškou v Praze. Libuše Pamětnická studovala na učitelském ústavu v Žatci, po Mnichovské dohodě dokončila studium maturitou v Praze v roce 1940.^[3] Po studiu pražského učitelského ústavu nastoupila místo ve škole Na zelené lišce v Praze 4. Období druhé světové války prožívala v Praze Nuslích u tety Boženy Mokré (1890–1984). Kromě pedagogické činnosti publikovala řadu fejetonů v Pražském ilustrovaném zpravodaji, kde v roce 1941 vyšla její povídka Holčička pod jabloní^[4] a v roce 1943 její román Vysoká mříž.^[5] V září 1944 vydalo nakladatelství Šprongl její Pohádky měsíčních večerů.^[6] Kniha je uložena v Památníku národního písemnictví.

V roce 1944 se Libuše Pamětnická provdala za profesora matematiky Ladislava Badalce a 21. srpna 1946 se jim narodila dcera Ivana. Po rozvodu si ponechala Libuše Badalcová jméno za svobodna – Pamětnická a dceři Ivaně ho dala též. Vrátila se i s dcerou ke své babičce do Hněvkovic. Po její smrti se vrátila učit zpět do Prahy. Dceru Ivanu ponechala u tety Boženy Mokré v Hněvkovicích.

V šedesátých letech dvacátého století se Libuše Pamětnická po návratu do rodného domu v Hněvkovicích kromě pedagogické činnosti věnovala psaní básní a článků do místních novin: Jihočeské pravdy, jihlavské Jiskry, pelhřimovského Nástupu, Hlasu 91, Hlasu Vysočiny, Nového týdeníku z Českomoravské vysočiny. Přispívala téměř pravidelně do Humpoleckého zpravodaje Zálesí. Jako vlastivědná badatelka se věnovala sběru lokálních pověstí, studiu života a díla skladatele Vítězslava Nováka a zpracování materiálů o mykologovi Janu Bezděkovi.^[3]

Velkou část své literální činnosti věnovala Libuše Pamětnická rodnému kraji pod zříceninou hradu Orlíku, kterému se pro nádherné lesy v okolí řeky Želivky říká odedávna Zálesí. Město Humpolec dlouhodobě vydává časopis nesoucí jeho jméno Zálesí. V roce 2024 vychází jeho 61. ročník.^[7][zdroj?] V osmdesátých a devadesátých letech 20. století vydal Městský úřad v Humpolci jako poděkování za to, kolik veršů věnovala ve své literární tvorbě rodnému kraji a městu samému, pět jejích básnických sbírek s ilustracemi od dcery Ivany Haslingerové: Rytmy kraje (1983),^[8] Milování (1986),^[9] Recitace k poslednímu rozloučení (1991),^[10] Planutí a zhasínání (1991)^[11] a Kalendář srdce (1992).^[12]

Přestože svůj první článek otiskla Libuše Pamětnická již v devatenácti letech v roce 1939 v pelhřimovském Týdeníku z Českomoravské vysočiny, kde v roce 1940 také publikovala svůj první román na pokračování Břízy ve větru,^[13] do povědomí čtenářů se zapsala především svojí poslední knihou pohádek Strašidla ze Zálesí.^[14] V den své náhlé smrti stačila zadat do nakladatelství U Jakuba v Pelhřimově prvních 21 pohádek, které vyšly s ilustracemi Ivany Haslingerové v roce 1992 pod názvem Strašidla ze Zálesí v nákladu 3000 kusů.^[15] Dalších 25 pohádek bylo nalezeno v její pozůstalosti. V červenci 2017 vyšlo v nákladu 2000 kusů všech 46 pohádek jako 644. publikace Strašidla ze Zálesí pražského nakladatelství Práh.^[14] Podle názoru odpovědného redaktora knihy doc. Ing. Jiřího Pancíře, CSc. mají pohádky velmi dobrou literární úroveň. „Přál bych si, aby kniha čtenářům přinesla tolik potřebný klid v této tak hektické době 21. století. Aby se přenesli při jejím čtení do doby, kdy lesy byly plné hejkadel a bludiček, kdy v každém rybníku sídlil hastrman a na jeho hladině tančily zelenooké rusalky,“ uvádí v editační poznámce ke knize.

Díky tomu, že pohádky zachycují kromě strašidel i život lidí na přelomu 19. a 20. století ve vesnicích na Humpolecku, byly zařazeny mezi povinnou četbu ve škole v Humpolci.^[16] K nedožitým devadesátým narozeninám autorky uspořádala Základní umělecká škola G. Mahlera v Humpolci pod vedením profesorky Evy Moravcové výstavu jejích soch a modelů na realizaci parku s jejím pomníkem před budovou hněvkovské školy, v níž prožila rané dětství. V místní knihovně v Hněvkovicích je umístěna stálá výstava těchto dětských návrhů.^[17]

Biogramy Libuše Pamětnické jsou uvedeny v Československé biografickém slovníku 20. století I^[18] a Českém biografickém slovníku 20. století, díl II.^[19] Encyklopedista Josef Tomeš ke stému výročí narození zveřejnil 10. července 2020 v Lidových novinách článek Básnířka Vysočiny.^[20] Ve slovníku jihočeských autorů Chvály jižních Čech z roku 1976 je uvedeno že kromě lyrických veršů věnovaných rodnému kraji a rozhlasových her a fejetonů publikovala dívčí poezii Malá princezna, sbírku pohádek Pohádky měsíčních večerů a román Vysoká mříž. Časopis VÝBĚR z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích zveřejnil k životnímu jubileu Libuše Pamětnické její medailon v rubrice Zasloužilé osobnosti.^[21] V souborné knize jihočeských autorů Chvály jižních Čech je uvedena Libuše Pamětnická na str. 239 a 253.^[22]

V pozůstalosti Libuše Pamětnické bylo nalezeno sedm dosud nevydaných básnických sbírek Stříbrný chlad, Stopy a paměť míst, Reflexe, Torzo snů, Když sněží na srdce, Za okny svítí zlatý měsíc a Vyznání. Kulturní komise ČR^[23] u příležitosti oslav 30 let své existence v roce 2024 zařadila mezi doporučované projekty přebudování rodného domu spisovatelky na Dům strašidel ze Zálesí (v roce 2024 finančně nezajištěno).^[24]

Libuše Pamětnická byla katolického vyznání a je pohřbena v rodinném hrobě v Jiřicích u Humpolce.^[zdroj?] Nebyla politicky angažovaná, i když se v médiích věnovala i této problematice. Vítala například velice vznik OF v Humpolci a změnu režimu z komunistické diktatury ke svobodě.^[zdroj?]

• Břízy ve větru, pelhřimovský týdeník z českomoravské vysočiny
• Vysoká mříž, pražský ilustrovaný zpravodaj

• Malá princezna
• Pohádky měsíčních večerů
• Rytmy kraje
• Milování
• Recitace k poslednímu rozloučení
• Planutí a zhasínání
• Kalendář srdce
• Strašidla ze Zálesí, první vydání ISBN 80-900885-1-1, druhé vydání ISBN 978-80-7252-691-8

• 
  Smrt a vodník, ilustrace k pohádce „Pole při měsíčku“ v knize Strašidla ze Zálesí
• 
  Čert a pes, ilustrace k pohádce „Cikánka od Jambora“ v knize pohádek Libuše Pamětnické Strašidla ze Zálesí
• 
  Vodník Camprlík, ilustrace k pohádce

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Libuše Pamětnická na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Libuše Pamětnická
• Výročí Libuše Pamětnické | HNĚVKOVICE. www.hnevkovice.eu [online]. [cit. 2024-07-13]. Dostupné online. 
• https://infohumpolec.cz/files/1/files/dokumenty/zalesi/cervenec.pdf