PROFILPELAJAR.COM

Liběchovka
	Liběchovka nedaleko obce Tupadly
Základní informace
Délka toku	25,1 km
Plocha povodí	157,1 km²
Průměrný průtok	0,77 m³/s
Světadíl	Evropa
Hydrologické pořadí	1-12-03-0200
Pramen
	mezi Vrchovany a Novým Berštejnem v Dokeské pahorkatině; 50°32′52,5″ s. š., 14°33′30″ v. d.; 275,5 m n. m.
Ústí
	do Labe v Liběchově; 50°24′24,4″ s. š., 14°26′28,3″ v. d.; 152,7 m n. m.
Protéká
	Česko (Liberecký kraj - Nový Berštejn, Nedamov, Rozprechtice, Vrabcov, Deštná, Zakšín, Bukovec; Středočeský kraj - Medonosy, Osinaličky, Chudolazy, Tupadly, Želízy, Liběchov)
Úmoří, povodí
	Atlantský oceán, Severní moře, Labe
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liběchovka (německy: Libochner Bach) je říčka, či spíše potok na rozhraní Středočeského, Ústeckého a Libereckého kraje. Jedná se o pravostranný přítok Labe. Téměř celý jeho tok (78 %) leží v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko a je mokřadní oblastí mezinárodního významu.

Průběh toku

Liběchovka (dříve nazývaná též Desná, Deštná a Liběchovský potok) pramení v Dokeské pahorkatině na katastru obce Vrchovany severovýchodně od města Dubá v nadmořské výšce přibližně 272 metrů (dle jiných údajů 280 m).^[1] Hlavní směr toku je na jih. Tok není regulován; vytváří četné meandry a rozsáhlé mokřady. Od pramene až téměř k ústí teče potok Liběchovka výrazným, místy až 500 metrů širokým a 90 m hlubokým skalnatým údolím z pískovců. Části údolí tvoří hranice okresů Mělník a Litoměřice, tedy Středočeského a Ústeckého kraje. Téměř celým údolím (od Liběchova po Deštnou) prochází silnice I/9, spojující Prahu, Mělník, Českou Lípu a Rumburk. Větší část toku se nachází na území CHKO Kokořínsko.

V údolí Liběchovky leží kromě města Dubá též obce a osady Deštná, Zakšín, Bukovec, Medonosy, Chudolazy, Tupadly, Želízy a při ústí potoka do Labe též město Liběchov (městem od 23. ledna 2007), po němž dostal potok své současné jméno. Ve všech obcích a osadách v údolí se dodnes zachovala řada hodnotných hrázděných a roubených lidových staveb.

Jediným větším přítokem je Zakšínský potok (Květnice). Po trase napájí v Nedamově u Dubé Černý rybník, kde byl vybudován kemp a koupaliště. V Liběchově (Boží Vodě) stojí od roku 1934 líhně (chovající hlavně pstruha).^[2]^[3]

Přítoky

zleva – Křenovský potok, Želízská svodnice,
zprava – Zakšínský potok,

Geologie

Povodí je z geologického hlediska částí České křídové tabule a je součástí většího geomorfologického okrsku Polomených hor. Sedimentární pokryv je svrchnokřídového stáří. Zastoupeny jsou horniny spodního, středního a svrchního turonu, coniaku a místně tabuli pronikají vulkanity třetihorního stáří. Podrobné informace ohledně geologické stavby povodí Liběchovky lze najít v Malakovský ^[4].Údolní síť je výsledkem dlouhodobého rozpadu kvádrových pískovců, který probíhá podle hlavních tektonických linií. Nejdůležitější směr tektonických linií je jizerský, čili směr sever-jih.

Klima

Podle klimatického členění náleží povodí do oblasti mírně teplé (MT) a vyznačuje se dlouhým teplým, mírně suchým létem a krátkou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky ^[5].Dlouhodobý roční úhrn srážek na povodí vypočtený polygonovou metodou je 588 mm.Průměrná denní teplota podle nejbližší klimatické stanice Doksy dosahuje 7.23 °C.

Chráněná území

V roce 1984 byla Liběchovka chráněnou rybí oblastí, pstruhovou vodou s čistotou I. třídy.^[1]

Na horním toku mezi městem Dubá a místní částí Deštná byla roku 1996 vyhlášena přírodní rezervace Mokřady horní Liběchovky; úsek potoka mezi obcemi Chudolazy a Želízy je od roku 2001 osou přírodní rezervace Mokřady dolní Liběchovky. Obě rezervace jsou součástí území Mokřady Liběchovky a Pšovky, začleněného do seznamu mezinárodně významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy o ochraně mokřadů mezinárodního významu.

Mlýny

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

Vodní mlýn v Osinaličkách – Osinaličky u Medonos, okres Mělník, kulturní památka
Chudolazský mlýn – Chudolazy, okres Mělník, kulturní památka
Liběchovský mlýn – Liběchov (areál zámku), okres Mělník, kulturní památka

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b VLČEK, Vladimír. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. Kapitola L, s. 154.
↑ HEDVÍKOVÁ, Alena. Foto: Pro čerstvou rybu opět do Liběchova. Líhně se ujali mělničtí rybáři. Mělnický deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2022-09-06 [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
↑ NOVOTNÁ, Mgr Daniela. Kokořínsko. Praha 1: Olympia a.s., 2004. ISBN 80-7033-843-1. Kapitola Všeobecná část . Vodstvo, s. 12.
↑ MALAKOVSKÝ, M. Geologie České křídové pánve a jejího podloží. [s.l.]: ČSAV, 1974. S. 262.
↑ QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Studia Geographica, 1971. S. 73.