Lev Jakovlevič Rochlin (rusky Лев Яковлевич Рохлин; 6. června 1947 Aralsk – 3. července 1998 Klokovo) byl ruský generálplukovník a politik.
Život
Rochlin se účastnil války v Afghánistánu, kde byl dvakrát zraněn.[1] Rochlin velel 860. samostatnému motostřeleckému pluku.[2] V dubnu 1983 byl však velení zbaven za přílišnou opatrnost, když dal své jednotce rozkaz k ústupu, aby minimalizoval ztráty, při obklíčení jednotky mudžahedíny.[3] Po té byl jmenován zástupcem velitele 191. pluku. Osvědčil se v lednu 1984, když mudžahedínské síly obklíčily vojenské velitelství. Velitel 191. pluku odletěl vrtulníkem a nechal pluk samotný bez velení, což ho později přivedlo před soud.[4] Rochlin se ujal pluku a odrazil mudžahedínský útok.[5]
Byl kritikem Borise Jelcina a čečenské války. Ačkoliv se sám války účastnil, odmítl veškerá nabízená vyznamenání a označil konflikt za neštěstí pro Ruskou federaci.[6] V prosinci 1995 byl zvolen poslancem Státní dumy Ruské federace.[7] V roce 1997 se stal nejhlasitějším kritikem Jelcinova prezidentství. Rochlin se setkal s několika generály a při nadměrném požití alkoholu prohlásil, že provede vojenský převrat. Tyto informace se dostaly k tajné službě, která do konce života Rochlina sledovala. Podle některých historiků Rochlin převrat neplánoval a šlo pouze jen o fráze. Tomu by nasvědčovala i okolnost, kdy bylo Rochlinovi nabídnuto ze strany oligarchy Gusinského, že zaplatí atentát na Jelcina a podpoří dosazení Rochlina do vlády. Toto Rochlin odmítl.
Podle druhé strany Rochlin aktivně puč plánoval a objížděl různé významné osobnosti, aby ho podpořily. Opoziční politik a důstojník Viktor Alksnis později tvrdil, že mu Rochlin o převratu řekl a přemlouval ho, aby puč podpořil.[8]
V červenci 1998 byl Rochlin nalezen s prostřelenou hlavou ve svém rodinném domě. Za vraždu byla odsouzena jeho manželka, která se k vraždě přiznala.[9] Mnozí této verzi nevěřili.[6] Několik dní po pohřbu vystoupil na televizním kanálu NTV Rochlinův zeť Sergej Abakumov s verzí, že Rochlinova manželka Tamara byla k doznání donucena a bylo jí vyhrožováno.[10] Později Rochlinova žena tvrdila, že Rochlina zabili maskovaní muži. Přiznání bylo údajně z důvodu strachu o život svůj a jejích dětí.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lev Rochlin na ruské Wikipedii.
- ↑ "Мой отец готовил военный переворот". Радио Свобода [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Лев Рохлин - биография, новости, личная жизнь, фото, видео. stuki-druki.com [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Лев рохлин — мятежный генерал. «железный лев. goaravetisyan.ru [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Читать. Литмир - электронная библиотека [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
- ↑ Лев Рохлин: за что его разжаловали в Афганской войне. Русская семерка [online]. 2021-11-22 [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b Žid v čele Ruska? Voják Rokhlin chtěl kdysi svrhnout Jelcina, mohl nastolit tvrdou diktaturu. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Рохлин Лев Яковлевич. Сайт Наука. Общество. Оборона [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Лев Рохлин. Удар властью. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ A.S, Petit Press. Prípad Rochlin – zločin z vášne, alebo ďalšia politická vražda?. www.sme.sk [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ MARTIN, Seamus. Doubts expressed over confession of wife in killing of Gen Rokhlin. The Irish Times [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy