Leopold Wohlschlager, někdy uváděný s příjmením Wohlschläger (1. listopadu 1855 Osijek – 21. srpna 1929 Praha[1]), byl c. k. rakousko-uherský a později československý státní popravčí.
Život
Leopoldův otec Georg vlastnil v Osijeku hospodu a zemřel, když bylo Leopoldovi šest let. Zemřel za nejasných okolností, pravděpodobně byl zavražděn. Jeho matka se poté provdala za Jana Křtitele Pipergera, čalouníka a popravčího ze Záhřebu. V roce 1865 požádal Jan Křtitel Piperger o přeložení do Vídně, byl však přeložen do Prahy. Leopold se zde vyučil zlatníkem u zlatnického mistra Studeného v Konviktské ulici na Starém městě pražském. Když se oženil, přestěhoval se do Kaprovy ulice a dílnu, kde pracoval mezi popravami, si zařídil v Příčné ulici. V manželství se mu narodily tři dcery a syn (zahynul v první světové válce).
První popravy se Leopold zúčastnil 8. září 1871 ještě jako pomocník svého otčíma v 15 letech v Plzni. Popraven byl tehdy trojnásobný vrah a lupič Jan Janeček zvaný Serynek. Šlo o poslední veřejnou popravu v českých zemích za monarchie.
Když roku 1888 zemřel jeho otčím Jan Piperger, přihlásilo se na uvolněné místo 28 uchazečů, mezi kterými byl i Leopold. Pražský zemský trestní soud dne 24. června 1888 jmenoval do funkce popravčího Leopolda Wohlschlagera s určením pro české země. Základní plat byl stanoven na 800 zlatých ročně a za každou popravu mu mělo být vyplaceno dalších 25 zlatých. Byl jeden z pěti popravčích, které Rakousko-Uhersko mělo. Další popravčí měli svá sídla ve Vídni, Budapešti, Osijeku a Štýrském Hradci.
Po roce 1918 se pak stal i státním popravčím pro Čechy a Moravu v tehdejší Československé republice. Základní roční plat byl stanoven na 15 000 Kč a 500 Kč za každou popravu. Za svůj život provedl celkem 24 exekucí. Posledním, koho popravil, byl Martin Lecián.[2] Když odešel na odpočinek, byl 28. června 1928 vybrán jako nástupce Josef Nehyba.
Na sklonku života vydal knihu vzpomínek Ve službách spravedlnosti za Rakouska i Republiky. Byl považován za kultivovaného a inteligentního člověka, který ke svému úřadu přistupoval s úctou, a byl respektován i soudobými odpůrci trestu smrti.[3]
Zemřel 21. srpna 1929 ve svém bytě na Letné. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Reference
Externí odkazy
