V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za agrárníky. V parlamentu zasedal až do zrušení parlamentu 1939. Ještě krátce předtím, v prosinci 1938, přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty.[5][6] Profesí byl dle údajů z roku 1935 rolníkem, starostou a legionářem v Šumicích.[7]
Po nacistické okupaci roku 1939 pomáhal četným Čechoslovákům v útěku do exilu. Pomoc s dočasným úkrytem u něj nalezl například i Ludvík Svoboda nebo Bohumil Laušman. Jako funkcionář Československé obce legionářské byl v lednu 1941 uvězněn gestapem a odsouzen k trestu smrti. Později mu byl trest zmírněn a v roce 1945 byl osvobozen americkou armádou. Po návratu do Československa se na naléhání přátel opět zapojil do politické činnosti. Místo zrušené agrární strany vstoupil k národním socialistům. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval formálně do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[8][4]
V parlamentu patřil mezi přední odpůrce komunistického tlaku na český venkov. Po únorovém převratu na něj byl vydán zatykač. Odešel do exilu, kde se stal členem Rady svobodného Československa. Angažoval se v krajanských exilových spolcích a v exilových kruzích agrární strany. Žil ve Spojených státech amerických.[3][4][9]
