Leonid Kizim pocházel z ukrajinského města Krasnyj Lyman. Už jako chlapec byl okouzlen letadly, byl odhodlán stát se letcem a věnoval se leteckému modelářství. Měl dobrý školní prospěch a v sedmé třídě si podal přihlášku do Vorošilovské zvláštní školy vojenského letectva. Vzápětí poté byla zrušena, podal tedy přihlášku na jinou podobnou a v roce 1959 byl na Černihivskou vojenskou vysokou leteckou školu napodruhé přijat,[4] ač byl malé, drobné postavy. Studoval všechno, co mohl, o kosmonautice. Roku 1963 dokončil školu a byl zařazen k 168. gardovému leteckému pluku stíhacích bombardérů dislokovanému v Zakavkazsku.
V letech 1969–1973 působil ve skupině určené pro lety raketoplánemSpiral. Od ledna 1974 do ledna 1976 se v posádce s Vladimirem Aksjonovem připravoval na první let v nové verzi Sojuzu. Zprvu Sojuzu 7K-S, určeného pro samostatné lety s vojenským účelem, později Sojuzu 7K-ST (resp. Sojuzu T) upraveného pro lety na stanice Saljut. V lednu 1976 se posádka rozpadla, až v říjnu 1978 byl jmenován velitelem záložní posádky Sojuzu T-2, který vzlétl v květnu 1980. V červnu 1980 byl jmenován velitelem krátkodobé expedice na Saljut 6, jejímž hlavním cílem byla oprava termoregulačního systému stanice.
Lety do vesmíru
Leonid Kizim na sovětské poštovní známce (uprostřed)
Spolu s Leonidem Kizimem v Sojuzu T-3 v roce 1980 letěli Oleg Makarov a Gennadij Strekalov. Letěli na orbitální stanici Saljut 6, zde strávili 14 dní plněním zadaných úkolů. Den před návratem se od stanice odpojila i nákladní loď Progress 11. Přistáli jako všechny Sojuzy v kabině na padácích v Kazachstánu.[5] Let trval 12 dní, 19 hodin a 7 minut.[3]
Od září 1981 se s Vladimirem Solovjovem a Francouzem Patrickem Baudrym připravoval v záložní posádce sovětsko-francouzského letu na Saljut 7, který proběhl v červnu 1982. Od září 1982 se Solovjovem a Igorem Volkem trénoval návštěvní let na Saljut 7, ale v květnu 1983 po neúspěšném letu Sojuzu T-8 byla jejich mise zrušena. Dvojice Kizim, Solovjov nyní přešla od krátkodobých expedic k dlouhodobým. Stali se náhradníky Vladimira Titova a Gennadije Strekalova, jejichž loď (Sojuz T-10-1) 26. září 1983 začala na startu hořet.[3]
Poté k dvojce Kizim, Solovjov přibyl lékař Oleg Aťkov a všichni tři se začali připravovat na svůj let jako členové 3. základní expedice na Saljut 7.[6] Let trval 236 dní, 22 hodin a 49 minut. Tehdy to byl světový rekord v délce letu, navíc okořeněný faktem, že v době letu se stal Leonid Kizim otcem dcery Taťány. Bylo to poprvé, kdy se narodilo dítě, když byl otec na oběžné dráze.[7] Během letu přijali celou řadu nákladních lodí Progress i několik dalších Sojuzů s kosmonauty. Se Solovjovem šestkrát vystoupil do vesmíru, celkem na 22 hodin a 50 minut.[3][8]
V roce 1986 letěl do vesmíru potřetí. Na kosmické lodi Sojuz T-15 odstartoval s Vladimirem Solovjovem k nové orbitální stanici Mir, kde oba kosmonauti pracovali jako první stálá posádka. Během pobytu se uskutečnil také historicky první přelet mezi kosmickými stanicemi. Oba kosmonauti 5. května 1986 v Sojuzu T-15 přeletěli z Miru k neobydlené kosmické stanici Saljut 7. Zde pracovali 50 dní a pak se vrátili zpět na Mir. Mise byla úspěšně zakončena 16. července 1986 přistáním v Kazachstánu.[9]
Během tří letů strávil ve vesmíru víc než rok života.
Dne 13. června 1987 odešel z oddílu kosmonautů a zahájil studium na Akademii generálního štábu. Od roku 1989 sloužil ve Správě kosmických prostředků ministerstva obrany,[pozn. 1] od října 1991 jako zástupce náčelníka. V květnu 1993 se stal náčelníkem Možajského vojensko-inženýrské kosmické akademie[pozn. 2] v Petrohradu.[3]
V září 2001 odešel v hodnosti generálplukovníka (od 1995) do důchodu a přestěhoval se do Moskvy. Zde 14. června 2010 zemřel, pochován je na Trojekurovském hřbitově.[3][10]
Odkazy
Poznámky
↑V srpnu 1992 přejmenované na Vojenské kosmické síly Ruské federace
↑Od roku 1998 Vojenské inženýrsko-kosmické univerzity.
Reference
↑VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.
